Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes se v Itálii a dalších zemích slaví Nanebevstoupení Páně, ke kterému došlo čtyřicet dní po Velikonocích. Rozjímáme nad tajemstvím Ježíše, který opouští náš pozemský prostor, vstupuje do plnosti Boží slávy a bere s sebou naše lidství. Na nebe tak vstupuje naše lidství. Lukášovo evangelium nám ukazuje, jak reagovali učedníci, když se od nich Ježíš „odloučil a vznášel se k nebi“ (
Lk 24,52). Nezakoušeli bolest a bezradnost, nýbrž „poklonili se mu a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma“ (v.52). Je to návrat těch, kteří se už nebojí města, jež odmítlo Mistra, bylo svědkem Jidášovy zrady, Petrova zapření, rozprchnutí učedníků a násilí moci, která pocítila ohrožení.
Od toho dne mohli apoštolové a každý Kristův učedník přebývat v Jeruzalémě a ve všech městech světa, i těch nejvíce proniknutých nespravedlností a násilím, protože nad každým městem je totéž nebe, a každý obyvatel může pozvedat svůj zrak vzhůru s nadějí. Ježíš, Bůh a pravý člověk, je se svým lidským tělem v nebi! To je naše naděje, stále je to naše naděje a v této naději jsme pevní, když hledíme k nebi.
V tomto nebi přebývá Bůh, který se nám svým zjevením přiblížil natolik, že na sebe vzal lidskou tvář Ježíše Nazaretského. Navždy zůstane Bohem-s-námi – Emanuelem, Bohem-s-námi – a nikdy nás neopustí! Pohledem vzhůru můžeme poznávat budoucnost, která je před námi. V Nanebevstoupení Ježíše, Ukřižovaného Vzkříšeného, je příslib naší účasti na plnosti života v Bohu.
Ještě než se oddělil od svých přátel, řekl jim Ježíš s odkazem na událost svojí smrti a svého vzkříšení: „Vy jste toho svědky“ (v.48). To znamená, že učedníci - apoštolové - jsou toho dne svědky smrti, vzkříšení a také nanebevstoupení Krista. Když učedníci shlédli, jak jejich Pán vystoupil na nebe, vrátili se do města skutečně jako svědkové a s radostí všem hlásají nový život, který vychází z Ukřižovaného Vzkříšeného, v jehož jménu „bude hlásáno pokání, aby všem národům byly odpuštěny hříchy“ (v.47). Toto je svědectví, které se podává nejenom slovy, ale i každodenním životem, a mělo by každou neděli vycházet z našich kostelů a během týdne vcházet do domovů, úřadů a škol, na místa setkání a zábavy, do nemocnic, vězení, domovů pro seniory, do míst zaplněných imigranty a na městské periferie... Každý týden máme vydávat svědectví, že Kristus je s námi, vstoupil do nebe a je s námi; Kristus je živý!
Ježíš nás ujistil, že v tomto zvěstování a dosvědčování budeme „vyzbrojeni mocí z výsosti“ (v.49), tedy mocí Ducha svatého. Tajemství tohoto poslání spočívá v tom, že vzkříšený Pán je mezi námi a nadále nám darem Ducha otevírá mysl i srdce, abychom zvěstovali Jeho lásku a Jeho milosrdenství i v těch nejvíce vzdorovitých prostředích našich měst. Duch svatý je pravým tvůrcem mnohotvárného svědectví, které církev a každý pokřtěný vydává v tomto světě. Proto nesmíme nikdy opomíjet usebrání v modlitbě, chválit Boha a vyprošovat si dar Ducha. Tento týden, který nás vede ke slavnosti Letnic, zůstávejme duchovně ve Večeřadle spolu s Pannou Marií a přijměme Ducha svatého. Učiňme tak i nyní ve společenství s věřícími, kteří jsou shromážděni v mariánské svatyni v Pompejích k tradiční prosebné modlitbě.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
