Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Ježíš je pravá cesta křesťanského života a je třeba si neustále ověřovat, zda po ní jdeme anebo zda se zkušenost víry cestou vytratila anebo zablokovala – takto lze shrnout kázání papeže Františka z dnešní ranní eucharistie v kapli Domu sv. Marty.

Život z víry je cesta, na níž je možné potkat různé typy křesťanů. Papež je seřadil do stručného katalogu. Křesťané mumifikovaní, potulní, paličatí a polovičatí, takoví, kteří obdivují krásné panorama a stojí na místě. Lidé, kteří z toho či onoho důvodu zapomněli, že jedinou pravou cestou – jak podává dnešní evangelium (Jan 14,6-14) – je Ježíš, který říká Tomášovi: „Já jsem cesta“ a „kdo viděl mne, viděl Otce“.
Uvedené a vzájemně se prolínající typologie křesťanů pak papež František blíže zkoumá, počínaje první z nich, tedy křesťanem, který „neputuje a - jak řekl - působí dojmem, že je nabalzamován.“

„Křesťan, který nejde a neubírá se cestou vpřed, je křesťanem nekřesťanem. Je neznámo čím. Poněkud zpohanštěl. Stojí nepohnutě, nepostupuje v křesťanském životě kupředu, neumožňuje ve svém životě rozkvět blahoslavenstvím, nekoná skutky milosrdenství. Stojí na místě. Promiňte mi to slovo, ale je jako mumie, duchovní mumie. Existují křesťané, kteří jsou duchovní mumie. Bez pohnutí. Nepáchají zlo, ale neprokazují dobro.“

Potom papež načrtnul křesťana umíněného. „Někdy se stává – řekl papež – že se sejde z cesty, ale to není to nejhorší. Je však tragédií být paličákem a říkat »tudy vede cesta« a nenechat se oslovit hlasem Páně, který nám říká, že nikoli, a vybízí nás: »vrať se zpátky na cestu«. A potom je další kategorie křesťanů: ti kráčejí, ale nevědí kam.“

„Ti zbloudili v křesťanském životě, toulají se. Jejich život je bloumáním sem a tam. Přicházejí tak o krásu přiblížit se Ježíši v Ježíšově životě. Ztrácejí cestu, protože mění směr a toto zahýbání je často přivádí k bezvýchodnosti. Přílišné obcházení se stává labyrintem, z něhož pak nedovedou vyjít. Ztratili Ježíšovo povolání. Nemají buzolu, aby vyšli, a krouží a krouží, hledají. Jiní se na cestě nechávají svést krásou nějaké věci a zastavují se uprostřed cesty, okouzleni tím, co vidí, nějakou ideou či scénérií, a zastavují se. Křesťanský život není okouzlením: je pravdou, Ježíšem Kristem.“

Když se porozhlédneme, uvažoval dále papež, nabízejí se nám otázky: „Jak pokračuje křesťanská cesta, kterou jsem začal křtem? Nezastavil jsem se? Nespletl jsem si cestu? Jsem na cestě neustále, ale nevím, kudy se ubírat duchovně? Zastavuji se u věcí, které se mi líbí a které jsou mondénní a marnivé, anebo se stále ubírám vpřed a konkretizuji blahoslavenství a skutky milosrdenství? Ježíšova cesta – uzavíral papež – je plná útěch, slávy a také kříže, avšak stále s pokojem v duši.“

„Zůstaňme dnes s touto otázkou, přemýšlejme o ní pár minut. Jak si počínám na této křesťanské cestě? Jsem bez hnutí, bloudím, toulám se anebo stojím u věcí, které se mi líbí, anebo u Ježíše, který říká: »Já jsem cesta«? A prosme Ducha svatého, aby nás učil kráčet správně a neustále. A když se unavíme, tak jen malý odpočinek a vpřed. Prosme o tuto milost.“

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)