Nový portál Vatikánského rozhlasu

Během zpátečního letu z jednodenní návštěvy řeckého ostrova Lesbos v sobotu odpoledne odpověděl papež František na otázky novinářů, kteří jej na jeho pastorační cestě doprovázeli. Přepis všech otázek a papežových odpovědí zveřejnil deník L´Osservatore Romano 18.dubna 2016.

První se ptala novinářka z anglického portálu Crux. Innes San Martin položila dvě otázky. První se týkala dohody EU a Turecka o uprchlících za účelem řešení migrantské krize v Řecku: „Může tato dohoda věc vyřešit anebo jde o politickou otázku a snahu získat čas?“
Druhá otázka se týkala setkání prezidentského kandidáta Bernie Sanderse s papežem v Domě sv. Marty v sobotu ráno těsně před papežovým odjezdem na letiště. Žurnalistka požádala o komentář k tomuto setkání a ptala se, zda tím papež chtěl nějak zasáhnout do severoamerické politiky.

1. Dohoda EU a Turecka o uprchlících a setkání papeže se senátorem USA Sandersem

Papež: „Ne. Nejde o žádnou politickou spekulaci, protože dohodu mezi Tureckem a Řeckem dobře neznám. Četl jsem o ní v novinách, ale nic jiného. Moje návštěva byla věcí čistě lidskou, humanitární. Před týdnem mne jeden můj spolupracovník přivedl na myšlenku, kterou jsem ihned přijal, protože jsem viděl, že to bylo vnuknutí Ducha, totiž přivézt s sebou dvě-tři rodiny uprchlíků. Všechno bylo řádně připraveno. Všichni mají příslušné dokumenty třech států: Vatikánu, Itálie a Řecka. Všechno ověřené. Byla udělena víza. Přijati byli ve Vatikánu, který pro ně bude spolu s komunitou Sant´Egidio hledat zaměstnání či zdroj živobytí. Jsou však hosty Vatikánu a připojí se ke dvěma syrským rodinám, které byly již přijaty dvěma vatikánskými farnostmi.
Druhá otázka. Dnes ráno, když jsem vyšel z pokoje a sestoupil do haly, čekal tam senátor Sanders, který se ve Vatikánu účastnil sympozia o encyklice Centesimus Annus. On věděl, kdy budu vycházet a přišel mne tedy zdvořile pozdravit. Pozdravil jsem jej, stiskl ruku jemu, jeho manželce a jednomu dalšímu manželskému páru, který byl s nimi. Všichni byli ubytovaní v Domě sv. Marty. Ostatní účastníci sympozia tam bydleli také, až na dva předsedy, kteří bydleli - myslím - na svých velvyslanectvích. Když jsem tedy sešel dolů, on se mi představil, pozdravil mne a stiskl mi ruku, nic víc. Toto je slušné vychování a nikoli vměšování se do politiky. A pokud si někdo myslí, že podání ruky je vměšování se do politiky, pak bych mu asi doporučil zajít k psychiatrovi (se smíchem).“

Další otázku položila novinářka italského deníku Il Giornale, Francesca Giansoldati: „Mluvíte často o přijímání, ale možná příliš málo o „integraci“. Když se podíváme, co se děje v Evropě v důsledku masivního přílivu migrantů, spatříme, že existuje mnoho měst, která trpí tím, že se v nich vytvářejí ghetta... V tom všem je zřejmé, že muslimští imigranti mají větší potíž integrovat se s našimi západními hodnotami. Chci se proto zeptat, zda by snad nebylo užitečnější upřednostňovat příchod nemuslimských imigrantů? A dále: Proč jste dnes učinil toto krásné a ušlechtilé gesto a vzal jste s sebou tři muslimské rodiny?

2. Nebylo by lépe přijímat spíše nemuslimské imigranty?

Papež: „Nerozlišoval jsem mezi křesťany a muslimy. Tyto tři rodiny měly v pořádku dokumenty, takže se všechno dalo snadno uskutečnit. Nejprve byly na seznamu dvě křesťanské rodiny, které však neměly potřebné dokumenty. Nejde tedy o upřednostňování. Všechno jsou to děti Boží. Být dětmi Božími však privilegium je, to je pravda. K té integraci. Co říkáte je velmi rozumné. Děkuji vám, že jste to řekla. Užila jste slovo, které je v nynější poválečné kultuře pozapomenulo. Dnes skutečně existují ghetta. A někteří z teroristů, kteří se dopustili teroristických činů, jsou dětmi a vnuky narozenými v zemích Evropy. Co se stalo? Neexistovala politika integrace. To je podle mne zásadní do té míry, že v nové exhortaci o rodině, což je sice jiné téma, je integrace do života církve jednou ze tří dimenzí pastorace rodin, které se ocitly v těžkostech. Evropa dnes musí rozvinout tuto schopnost, kterou vždy měla, totiž schopnost včlenit. Do Evropy přece přišli nomádi, Normani a všichni tito lidé byli integrováni a jejich kultura byla pro Evropu obohacením. Věřím, že potřebujeme poučení a výchovu k integraci. Děkuji.“

Další otázku položila Elena Pinardi z European Broadcasting Union. „Svatý otče, mluví se o posílení hranic různých zemí Evropy, kontrol a dokonce o umisťování vojenských kontingentů u hranic EU. Je to konec Schengenu? Konec evropského snu?

3. Nastává konec evropského snu?

Papež: „To nevím. Ale chápu, že vlády i obyvatelstvo mají určitý strach. Chápu to. Při přijímání (migrantů) si musíme počínat vysoce zodpovědně. Jedna z těchto odpovědností se týká toho, jak u nás tyto lidi integrovat. Vždycky jsem říkal, že budování zdí není řešení. Viděli jsme to v minulém století, kdy jedna padla. To nic neřeší. Musíme budovat mosty. Mosty se stavějí rozumně, vedením dialogu a integrací. Já všem těm obavám rozumím. Avšak uzavření hranic není řešení, protože z dlouhodobého hlediska škodí místní populaci. Evropa musí uskutečňovat politiku pohostinnosti a integrace, růstu, práce, ekonomické reformy.. Všechny tyto věci představují mosty, které nás vedou k tomu, abychom nestavěli zdi. Strach ovšem naprosto chápu. Nyní změním téma.
To všechno, co jsem viděl já i vy v uprchlickém táboře, je k pláči. Děti... přinesl jsem vám ukázat obrázky, které jsem dostal od mnoha dětí. Za prvé: co si přejí děti? Mír, protože trpí. Děti mají v táboře i různá školení, ale co viděly! Podívejte se např. sem (ukazuje obrázek): ty děti viděly, jak se jiné dítě utopilo... Toto nosí ty děti v srdci. Dnes to bylo opravdu k pláči. Bylo to k pláči. Totéž namalovalo další dítě z Afghánistánu (ukazuje další obrázek) Toto si děti pamatují. A bude trvat dlouho než to zpracují. Anebo tento obrázek – to je slunce, které se dívá a pláče. Když pláče i slunce, prospěje i nám nějaká ta slza.“

Francouzský novinář Fanny Carrier z France Presse se ptal, proč papež nerozlišuje ty, kdo utíkají před válkou a ty, kdo utíkají před hladem? Copak Evropa může pojmout všechnu bídu světa?

4. Rozlišování mezi migranty a uprchlíky

Papež: „To je pravda. Dnes jsem ve své promluvě zmínil ty, kdo utíkají před válkou i ty, kdo utíkají před hladem. Obě dvě skupiny jsou důsledkem zbídačování planety. Jeden z představitelů afrických států mi před měsícem řekl, že první rozhodnutí, které spolu s vládou přijal, bylo zalesňování, protože země odumírá v důsledku likvidování lesního porostu. Je třeba prokazovat dobro oběma skupinám. Někdo utíká před hladem, někdo před válkou. Já bych pozval obchodníky, kteří s cílem vést válku dodávají na různá místa zbraně, např. do Sýrie. Ty, kdo různým skupinám dodávají zbraně, bych pozval k pobytu v nějakém uprchlickém táboře na jeden den. Myslím, že by to prospělo jejich zdraví.“

Kolumbijského novináře Néstora Pongutá z Radio Colombia upoutala papežova slova těsně po odletu z Říma: „tato cesta bude smutná“: „Byla to opravdu pohnutá cesta, ale něco se přece jen muselo změnit i ve vašem srdci vzhledem k tomu, že je s námi na palubě oněch dvanáct migrantů. Toto gesto je velkým poučením pro ty, kdo odvracejí hlavu před tolikerým utrpením této rozkouskované třetí světové války?“

5. Co tato návštěva změní

Papež: „Odpovím větou, která není moje. Podobně se ptali matky Terezy: Vyvíjíte tolik úsilí a práce, abyste pomáhala umírajícím. To je přece málo v tak obrovském moři?!“ Ona tehdy odpověděla: Je to kapka v moři, ale po této kapce nebude už to moře stejné! Tak bych odpověděl. Je to malé gesto. Malá gesta však máme dělat všichni. Muži i ženy mají podávat ruku těm, kdo jsou v nouzi.“

Novinář z USA (National Catholic Reporter) ve svém dotazu předeslal, že Řecko je zemí, kde vládnou úsporná ekonomická opatření. „Přemýšlel jste někdy o této ekonomice úsporných opatření (austerity). Je zavedena také v Puerto Ricco. Co si myslíte o politice úsporných opatření?“

6. Ekonomika úsporných opatření

Papež: „Slovo úsporné má svůj význam podle toho, z jakého hlediska se díváme. Ekonomicky označuje jednu kapitolu nějakého programu; politicky znamená něco jiného; duchovně a křesťansky opět něco jiného. Když mluvím o šetření, mám na mysli opak plýtvání. Slyšel jsem na jednom setkání – myslím, že na FAO, ale nejsem si jistý – že vyplýtvané potraviny by nasytily hladovějící svět. Kolik jen se u nás doma plýtvá? Plýtváme, aniž si to uvědomujeme. A to je skartační, odpisová kultura. Mluvím o úspornosti v tomto smyslu, ve smyslu křesťanském. Tolik k tomu a žijme trochu skromněji.“

Francisco Romero z Rome Reports připomněl papežova slova o tom, že v Evropě je největší migrační krize po Druhé světové válce a pak se dotázal na migrační krizi v Americe.

7. Srovnání migrace v Americe a v Evropě

Papež: „To je totéž. Je to stejné, protože tak utíkají před hladem. Stejný problém. V Ciudad Juárez jsem sto metrů - možná méně - od hraničního plotu sloužil mši. Na druhé straně bylo asi padesát biskupů z USA a na nedalekém stadionu 50 tisíc lidí, kteří sledovali mši z velkoplošné obrazovky. Na mexické straně byl tábor plný lidí. Je to stejné. Do Mexika přicházejí ze Střední Ameriky. Vzpomínáte na konflikt před dvěma měsíci s Nikaraguou, která nechtěla dovolit přechod migrantů. Převezli je letadlem do jiné země, aniž by museli projít Nikaraguou. Je to světový problém. Mluvil jsem o tom před mexickými biskupy a prosil je, aby o migranty pečovali.“

Potom Francisco Rocca z Wall Street Journal změnil téma a zeptal se na posynodální exhortaci Amoris laetitia. Po jejím vydání se diskutuje o tom, zda se něco změnilo, pokud jde o disciplinu přístupu ke svátostem pro rozvedené a znovusezdané. Jedni říkají, že ano a druzí nikoli. Co byste řekl katolíkovi, který chce vědět, zda existují nějaké nové konkrétní možnosti, které před vydáním exhortace neexistovaly?

8. Jsou v exhortaci o rodině nějaké novoty?

„Mohu říci, že ano, a udělat tečku. Byla by to však příliš stručná odpověď. Doporučuji všem, abyste si přečetli prezentaci, kterou přednesl kardinál Schönborn, který je velkým teologem. Je členem Kongregace pro nauku víry a dobře zná církevní věrouku. V té prezentaci najdete odpověď na svoji otázku.“

Novinář z francouzského deníku Le Figaro položil komplementární otázku: „Proč jste ve zmíněné exhortaci učinil tu známou poznámku pod čarou č. 351 týkající se problému rozvedených a znovusezdaných. Proč je tato poznámka tak důležitá? Předpokládal jste nějaký odpor anebo jste chtěl říci, že tento bod není tak důležitý?

9. O tom, co dnes pro rodiny je a není zásadní problém

Papež: „Poslyšte, jeden z posledních papežů, když mluvil o koncilu, řekl, že koncily byly dva. Ten Druhý vatikánský probíhal v bazilice sv. Petra a jiný byl ten mediální. Když jsem svolal první synodu, bylo velkou starostí většiny médií, zda budou moci k eucharistii přistupovat rozvedení a znovusezdaní. A poněvadž já nejsem svatý, poněkud mne to zlobilo, ale také rmoutilo. Myslím si totiž: Copak ti, co tak v médiích mluví, nevidí, že to není zásadní problém? Nevnímají, že rodina na celém světě je v krizi? A že rodina je základ společnosti? Copak nevidí, že mladí nechtějí uzavírat sňatky? Nevidí, že v Evropě je pokles porodnosti, který je k zaplakání? Nevidí, že nedostatek práce a pracovní podmínky způsobují, že rodiče si musí brát dvoje zaměstnání a děti vyrůstají samy a nenaučí se růst v dialogu s tatínkem a maminkou? Toto jsou zásadní problémy! Já si nepamatuji číslo té poznámky, ale je-li něco takého v poznámce, tak proto, že to bylo řečeno v Evangelii gaudium. To je jisté. Určitě je tam citace z Evangelii gaudium. Nepamatuji si číslo, ale určitě je to tak.“

Na závěr Petrův nástupce všem novinářům poděkoval za doprovod a dodal, že se v jejich společnosti cítí klidně. Po přistání na letišti Ciampino papež František jako obvykle zamířil nejprve do římské baziliky Santa Maria Maggiore, kde v kapli milostného obrazu Salus Populi Romani poděkoval za skončenou pastorační návštěvu.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Rozhovory, tiskovky