Itálie/ Irbíl.
Z Irbílu, kde jsou jejich největší uprchlické tábory, se právě vrátil biskup severoitalského Carpi, mons. Francesco Cavina. Jako člen delegace italské sekce papežské nadace Kirche in Not se mohl na vlastní oči přesvědčit o jejich současné situaci. Potvrzuje, že život v uprchlickém táboře je velmi obtížný, nuzný, někdy až na hranici přežití. Na otázku, zda ti, kdo v těchto táborech žijí, chtějí opustit svou zemi, mons. Cavina odpovídá:
„Mezi křesťany v podstatě není vůle opustit Irák. Jak uprchlíci tak křesťané z Irbílu, na které nedolehla okupace tzv. Islámského státu, chtějí zůstat v Iráku. Zdůrazňovali nám to na mnoho různých způsobů. K tomu, aby v Iráku mohli zůstat, potřebují ale významně pocítit, že západní křesťanská komunita jim je nablízku. Právě to nám také připomínal například bagdádský patriarcha, který byl v té době v Irbílu. Říkal: „Potřebujeme vnímat, že církev je blízko, univerzální církev. Proč? Protože muslimové dostávají mnoho pomoci ze zahraničí a mají dojem, že křesťané byli ponecháni sami sobě. Když tedy přicházejí biskupové, delegace ze západního světa k nám na návštěvu, ukazují muslimům, že nejsme sami, nejsme opuštěni, že církev stojí za námi.“
O čem jste mluvili s chaldejským biskupem Irbílu Basharem Mattim Wardou?
„Připomínal nám, že iráčtí křesťané zažívají celou řadu těžkostí, které mají původ v pronásledování a v ekonomické krizi. Zároveň také říká, že chtějí-li křesťané navzdory takto svízelné situaci zůstat v Iráku, jejich způsob existence v této zemi se musí nutně změnit, totiž musí mít misijní charakter. Misijností má na mysli to, že křesťané se musejí cítit jako součást irácké společnosti, musejí působit uvnitř společnosti jako plnoprávní občané a brát na sebe křesťanskou zodpovědnost také z politického, sociálního a občanského hlediska.“
Řekl Vatikánskému rozhlasu biskup Francesco Cavina, který se právě vrátil z iráckého Irbílu.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
