Vatikán.
V předvečer neděle Božího milosrdenství, kterou církev z podnětu sv. Jana Pavla II. slaví v závěru velikonočního oktávu, se papež František setkal se sdruženími, která ve světě šíří spiritualitu Božího milosrdenství. Na náměstí sv. Petra se spolu s nimi modlil mimo jiné za křesťany pronásledované z nenávisti k víře, ale také uvězněné ve světské mentalitě, za lidi trpící zneužíváním a útiskem či donucené k exilu. A vzýval Boží milosrdenství, aby se dotklo srdcí násilníků, rozsévačů nenávisti a utlačovatelů důstojnosti. Vigilii předcházel obsáhlý odpolední program, ve kterém se střídaly zpěvy, choreografie a svědectví. V závěrečné promluvě Svatý otec mimo jiné řekl:
„Drazí bratři a sestry, milosrdenství nás nikdy nenechává v klidu! Je to Kristova láska, která nás „zneklidňuje“, dokud nedosáhneme cíle. Pohání nás, abychom objali a přitiskli k sobě všechny, kteří potřebují milosrdenství, aby se tak všichni smířili s Otcem (srov. 2 Kor 5,14-20). Nemusíme se obávat – tato láska nás naplňuje a strhává natolik, že vycházíme ze sebe, aby nám umožnila poznat svou tvář v tvářích bratrů. Dejme se něžně vést touto láskou a budeme milosrdní jako Otec. Slyšeli jsme evangelium: Tomáš byl tvrdohlavý. Neuvěřil. A nalezl víru dotekem Pánových ran! Víra, která není schopna vložit se do Pánových ran, není vírou! Víra, která není s to být milosrdná – a Pánovy rány jsou znaky milosrdenství – není vírou, je ideou, ideologií. Naše víra je vtělená v Boha, který se stal tělem a který se pro nás snížil na úroveň hříšníka. Chceme-li opravdu věřit a mít víru, musíme se přiblížit a dotknout se oněch ran, pohladit ony rány, sklonit hlavu a nechat druhé, aby pohladili naše rány.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na vigilii je ZDE
Na závěr modlitební vigilie, po požehnání papež František ještě spatra dodal:
„Předevčírem jsem mluvil s řediteli jednoho charitativního sdružení a napadlo mne, že to řeknu v sobotu na náměstí: „Jak krásné by bylo - řekněme jako památku na Svatý rok milosrdenství – kdyby v každé diecézi přibylo nějaké charitativní dílo: nemocnice, domov důchodců, domov pro opuštěné děti, školu, centrum pro léčbu drogově závislých, spousta se toho dá udělat. Bylo by krásné, kdyby každá diecéze pomyslela: co zanechat jako živou památku na Svatý rok nějaké živoucí dílo milosrdenství, ránu živého Ježíše? Pomysleme na to a mluvme o tom s našimi biskupy. Děkuji.“
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
