Deset tisíc členů neokatechumenátního hnutí se dnes zúčastnilo audience papeže Františka ve vatikánské aule Pavla VI. Hned v úvodu papež pozdravil misionáře z tohoto hnutí:
„Zvláštní pozdrav těm, kdo jsou na odjezdu! Přijali jste povolání evangelizovat: dobrořečím za to Pánu, za dar Cesty a za dar každého z vás“
V neokatechumenátním hnutí se rozhodují pro odchod na misie celé rodiny. Jejich odvahu a naprosté spolehnutí na Boží Prozřetelnost dokládá i to, že o místě svého působení nerozhodují, nýbrž je losují. Papež dnes vyslal na misie ad gentes 56 skupin, tvořených 270 rodinami s více než 1500 dětmi. Misijní skupiny po zhruba čtyřiceti lidech zamíří do všech kontinentů (30 do Evropy, 14 do Asie, 6 do Afriky, 4 do Oceánie a 2 do Ameriky).
František se v promluvě zaměřil na tři pojmy z evangelia, které misionáři převzali z jeho rukou: jednota, sláva a svět. Jednota učedníků je Ježíšovým posledním přáním před jeho utrpením. Přeje si, aby církev žila ve společenství, zdůraznil papež:
„Nepřítel Boha a člověka, ďábel, nic nezmůže proti evangeliu, proti pokorné síle modlitby a svátostí, ale může velmi mnoho uškodit církvi, když se pokouší svést naše lidství. Vyvolává předsudky, posuzování druhých, uzavřenost a roztržky. On sám je tím, kdo rozděluje, a začíná často od toho, že nám podsouvá, že jsme dobří, ba možná lepší než ostatní. Tak si připravuje půdu k rozsévání sváru. Je to pokušení přítomné ve všech společenstvích a dokáže se vloudit i do nejkrásnějších charismat.“
František připomněl, že spiritualita neokatechumenátu se odvíjí z obnovy vlastního křtu. Cestou k uchování každého charismatu před uzavřeností do exkluzívnosti je pokorná a poslušná jednota, zdůraznil papež. Tam, kde nechybí, Ducha svatý nepřestává působit.
„Je vždy nezbytné bdít nad charismatem, očišťovat ho od případných lidských excesů skrze úsilí o jednotu se všemi a o poslušnost církvi. Takto žijeme v církvi a s církví; takto zůstáváme poslušnými dětmi „Svaté hierarchické matky církve“, „s duchem připraveným a odhodlaným“ k poslání (srov. Sv. Ignác z Loyoly, Duchovní cvičení, 353).“
Papež František se zastavil nad významem výroku, že církev je naše Matka. Tak jako nesou děti podobu své maminky, tak se také my všichni podobáme své Matce Církvi. „Ježíš nejenom založil církev pro nás, ale založil také nás jako církev,“ zdůraznil papež.
„V ní jsme znovuzrozeni, ona nás sytí Chlebem života, od ní dostáváme slova života, je nám odpouštěno a jsme doprovázeni domů. Toto je plodnost církve, která je Matka, nikoli organizace,
která hledá adepty, či skupina řídící se logikou svých idejí, nýbrž Matka, předávající život, který sama obdržela od Ježíše.“
Také o „slávě“ mluví Ježíš krátce před svým utrpením, když oznamuje, že bude „oslaven“. Boží sláva se však zjevuje na kříži, je to sláva paradoxní, bez rozruchu, bez zisku a bez aplausu, pokračoval František.
„Stejně tak je také Matka církev plodná, když následuje milosrdnou Boží lásku, která se nabízí, ale nikdy se nevnucuje. Je pokorná, působí jako déšť svlažující zemi, jako vzduch, jenž dýcháme, jako semínko, které přináší plody v tichosti. Kdo zvěstuje lásku nemůže než činit tak stylem lásce vlastním.“
Bůh nesnáší světskost, ale miluje svět, který stvořil, miluje své děti ve světě, takové jaké jsou, tam, kde žijí, i když jsou „vzdálené“, pokračoval František v poslední části své promluvy pro neokatechumenátní hnutí. Vybízel misionáře, aby v místních kulturách dokázali rozpoznávat zárodky milosti, kterou Duch již zasel, nesnažili se mechanicky přesazovat modely vzaté odjinud a rozsévali základní poselství evangelia.
„Evangelizace celých rodin, které žijí v jednotě a prostotě, je sama o sobě hlásáním života, krásným svědectvím, za které vám velmi děkuji. (...) Já zůstávám tady, ale mé srdce jde s vámi“
- končil papež František svou promluvu k členům neokatechumenátního hnutí.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
