Nový portál Vatikánského rozhlasu

Mexiko/Chiapas. 1. Návštěva nejstarší pediatrické nemocnice v mexickém hlavním městě v neděli odpoledne.
2. Pondělní cesta do nejjižnějšího státu Chiapas, kde dopoledne v San Cristóbal de la Casas slavil papež František eucharistii s tamějšími potomky Mayů.

ad 1. V neděli odpoledne, po mši svaté v Ecatepec a návštěvě tamního semináře, se Svatý otec vrátil vrtulníkem do centra města. Z místa přistání odjel papamobilem do šest kilometrů vzdálené pediatriacké nemocnice „Federico Gómez“.
Klinika založená roku 1943 má dnes 27 specializovaných oddělení a přijímá malé pacienty s těžkou diagnózou z celé země. Nemocnice je bezplatná, a tedy přístupná také pro nemocné děti z chudých rodin. Ročně přijímá 255 tisíc pacientů, to znamená v průměru 800 dětí denně. Na klinice se provádějí komplikované operace mozku a srdce i transplantace orgánů. Děti z nejchudších oblastí Mexika tvoří 95% pacientů.

Vzhledem k tomu, že jde o státní instituci, přivítala papeže Františka – vedle ředitele nemocnice – také manželka prezidenta, herečka Angélica Rivera Hurtado, která se jako první dáma rovněž angažuje v charitativní podpoře této kliniky.
Svatý otec ihned po přivítání zamířil do vstupní haly, kde na něho čekali malí pacienti. Postupoval velmi pomalu podél řady invalidních vozíků, zastavoval se u každého z dětí a povídal si s nimi. Mnoho dětí se v nadšení chtělo zvěčnit na fotografiích s papežem – a ten ochotně pózoval. Následovalo oficiální přivítání papeže v jednom z velkých sálů. První dáma několika slovy vyjádřila radost a vděčnost za papežovo rozhodnutí vydat se na toto místo a dodala, že malí pacienti se za papeže mnoho modlí. Papež František se pak o tom nechal od dětí ještě jednou ujistit (Si!!!) A ve své stručné promluvě připomněl biblickou scénu s dítětem Ježíšem a starcem Simeonem:

„V evangeliu je takový krátký úryvek, který nám vypráví o Ježíšově životě, když byl dítětem. Byl maličký, jako někteří z vás. Jednoho dne jej Jeho rodiče – Josef a Marie – přinesli do chrámu, aby Ho darovali Bohu. A potkali tam starce, který se jmenoval Simeon, který Jej, jakmile ho spatřil, s velkým odhodláním, radostí a vděčností vzal Ježíše do náruče a začal velebit Boha. Pohled na Dítě Ježíše v něm vyvolal dvě věci: probudil v něm vděčnost a chuť dobrořečit. To znamená, že tento stařec děkoval Bohu a žehnal. Simeon je „dědeček“, který nás učí těmto dvěma základním věcem: díkuvzdání a následnému žehnání.“

František zároveň dodal, že také on žehná nemocným. Podobně jim žehnají také lékaři a celý personál během jejich léčby, dodal.

„Já se na tomto místě - a nejen kvůli svému věku - cítím velmi blízko k těmto Simeonovým ponaučením. Pohled do vašich očí, vaše úsměvy a tváře ve mně na jedné straně hned poté, co jsem překročil práh, vyvolaly pocit díkuvzdání. Děkuji za lásku, s jakou jste mě přijali, za lásku, s jakou o vás tady pečují a s jakou vás doprovázejí. Děkuji za úsilí mnoha lidí, kteří dělají všechno pro to, abyste se mohli rychle uzdravit. Jak důležité je cítit, že se o tebe starají a doprovázejí tě, že tě milují a vědět, že hledají ten nejlepší způsob, jak to dělat. Proto všem těmto lidem říkám: Děkuji!“

Jak dodal papež František, důležité je léčit nejen farmaky, ale také pomocí „terapie lásky“. Děti reagovali na papežovu vstřícnost spontánními projevy sympatií, jedno z nich se mu dokonce vrhlo kolem krku.
Následně papež František položil kytici k vyobrazení sv. Františka a vydal se do další budovy, na oddělení hematoonkologie. I tam byl radostně přijat skupinou 36 dětí různého věku. Dvě děti zazvonily na zvonec na znamení svého vítězství nad zhoubnou nemocí a nikdo se neubránil dojetí, když jedno ze starších děvčat zazpívalo čistým školeným hlasem Gounodovo Ave Maria.

Svatý otec pak navštívil – bez přítomnosti kamer – také uzavřené lůžkové oddělení kliniky. Z nemocnice se vrátil zpět na nunciaturu. Dříve než vešel dovnitř, udělil požehnání zástupu lidí, kteří na něj opět čekali před budovou.

Na nunciatuře se potom papež František setkal se skupinou mexických jezuitů (foto). Přijal od nich darem relikviář s ostatky bl. Miguela Augustina Pro, jezuity z Guadalupe, který byl zabit z nenávisti k víře v roce 1927 antikatolickým režimem prezidenta Callese. „Bylo to neformální, bratrské setkání,“ potvrdil vatikánský tiskový mluvčí o. Lombardi, „podobně jako při papežových návštěvách v jiných zemích.“

ad 2. Dnešní program apoštolské cesty se odehrával v Chiapasu – nejjižnějším a nejchudším spolkovém státě Mexika. Zatímco včera František jako vůbec první papež vstoupil na zalidněnou periferii hlavního města, která je základnou většiny drogových kartelů a kde se pěstuje kult tzv. „svaté Smrti“, dnes jej přivítal kraj, který navzdory nesmírnému přírodnímu bohatství bojuje o přežití a navíc čelí přílivu jihoamerických migrantů. Stát o rozloze shodné s Českou republikou, avšak s polovinou jejích obyvatel, obývají potomci původních etnik. Více než třetina populace, která se vyznačuje vysokým stupněm analfabetismu, dosud mluví domorodými jazyky.

Žijí dnes potomci starých Mayů lépe než v minulosti?, ptali jsme se italského řeholníka o. Florenza Rigoniho:

„Spíše ne. Proto souhlasím s tím, že papež přijíždí do San Cristobalu, a tím poukazuje na důležitost domorodé komunity, kterou osobně řadím k migrantům. Dovolíme jim totiž trochu folklóru a uměleckých řemesel, ale nic víc. Je tu však někdo, pro koho jsou tito lidé důležití, a chce tak vyslat silné poselství. Papež často mluví o „odpadu“ a myslí to vážně…“

Scalabriánský misionář už dvacet let pomáhá uprchlíkům, kteří přes Mexiko pokračují do USA. Potvrzuje, že obchod s lidmi je výnosná aktivita.

„Někdejším překupníkům, které migranti kontaktovali, se říkalo „kojoti“. Dnes je pašování lidí v rukou organizovaného zločinu, který si z něj udělal další byznys. Dokážou převážet až 180 migrantů najednou v dvojitých podvozcích kamionů a samozřejmě v nelidských podmínkách. Probíhá tu migrační šoa – tábory, vlaky smrti. Nákladnímu vlaku, který projíždí z jihu na sever, říkají „bestie“ anebo „gilotina“.“

Papeže Františka tedy v arcidiecézi Tuxla Gutierrez očekával národ marginalizovaných. Petrův nástupce po zhruba dvouhodinovém letu z mexického hlavního města přistál po deváté hodině dopoledne v San Cristobal de las Casas. Město leží ve výšce 2 262 m.n.m. a bylo založeno v první třetině šestnáctého století jako jedno z prvních severoamerických španělských koloniálních sídel. Na místním sportovním stadionu se shromáždilo zhruba 100 tisíc věřících, převážně zástupců domorodých společenství. Tomu odpovídala také liturgie, která se částečně slavila v jazycích tzeltal, chol a tzotzil, a její součástí byl rovněž rituální tanec chval. V domorodých jazycích se nesl také liturgický zpěv, o který se postaraly dva místní monumentální sbory.
Svatý otec uvedl své kázání citací z 19. žalmu v tzotzilštině, tedy jednom z dialektů, kterým hovoří 350 tisíc lidí a do kterého byla vloni přeložena Bible.

„Li smantal Kajvaltike toj lek – Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši“ (Žl 19/18,8): tak začíná žalm, který jsme slyšeli. Pánův zákon je dokonalý a žalmista vypočítává všechno, co tento zákon působí v tom, kdo mu naslouchá a uskutečňuje ho: občerstvuje duši, nezkušenému dává moudrost, působí radost srdci, osvětluje oči (srov. Žl 19/18,8-9).

Zákon, který lid Izraele obdržel z Mojžíšových rukou, měl pomáhat Božímu lidu žít ve svobodě, vysvětloval papež. Bůh trpí bolestí, špatným zacházením a křivdami, jež zakoušejí Jeho děti. A Jeho zákon se stává symbolem svobody, radosti, moudrosti a světla. Tato skutečnost, podotkl Petrův nástupce, souzní se starobylou moudrostí mayské mytologie (Popol Vuh, Kniha rad), která říká – „Úsvit se náhle rozprostřel nad shromážděnými kmeny. Tvář země byla zahojena sluncem“ (33).

„V srdci člověka a v paměti mnohých našich národů je vepsána touha po zemi a čase, ve kterém je opovržení překonáno bratrstvím, nespravedlnost přemožena solidaritou a násilí zrušeno mírem. (…) Mnoha formami a mnoha způsoby měla tato touha být zrušena, mnoha způsoby měla být duše umrtvena, mnohými formami hodlali uvést do letargie a uspat život našich dětí a mládeže, když našeptávali, že se nemůže změnit nic anebo se nesmí snít. “

Vůči těmto formám umrtvování pozvedá svůj hlas také stvoření, pokračoval papež. „Tato sestra (matka země) protestuje proti zlu, které jí působíme svým nezodpovědným užíváním a zneužíváním dober, která do ní vložil Bůh. Vyrůstali jsme s představou, že jsme jejími vlastníky a vládci, kteří mají právo ji vykořisťovat“, vysvětloval dále. „Proto se mezi ty chudé, kteří jsou nejopuštěnější a nejvíc týraní, řadí i naše utiskovaná a devastovaná země, která »sténá a trpí« (Řím 8,22)“ (Laudato si´, 2).

„Problém životního prostředí, který zakoušíme, a jeho lidské kořeny se dotýkají nás všech (srov. tamt., 4) a interpelují nás. Nemůžeme se tvářit jakoby nic tváří v tvář jedné z největších ekologických krizí dějin. V tom nás můžete mnohému naučit. Vaše národy, jak uznali biskupové Latinské Ameriky, se dovedou harmonicky vztahovat k přírodě, kterou respektují jako „zdroj obživy, společný dům a oltář lidského sdílení“ (Dokument z Aparecidy, 472).“

Tyto národy byly nicméně mnohokrát systematicky a strukturálně nechápány a vylučovány ze společnosti, zdůraznil papež. Někteří považovali jejich hodnoty, kulturu a tradice za podřadné. Jiní očarováni mocí, penězi a zákony trhu jim odňali půdu anebo svým zásahem způsobili její znečištění.

„Jak tristní! Jak velice by nám všem prospělo zpytovat svědomí a naučit se říkat: odpusť. Dnešní svět, deptaný kulturou smrti, vás potřebuje!Dnešní mládež vystavená kultuře pokoušející se potlačit veškeré kulturní bohatství a charakteristiky zavedením homogenního světa potřebuje, aby moudrost jejích předků nezanikla. Dnešní svět uchvácený pragmatismem se potřebuje znovu naučit hodnotě nezištnosti!“

Vyzýval Svatý otec v samém závěru kázání, které opětovně zakončil v tzotzilštině.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Během mše svaté papež František zveřejnil dekret, který místní společenství opravňuje k používání domorodých jazyků při liturgii. Ze 120 milionů Mexičanů jich 15 milionů hovoří původními jazyky, kterých je více než šedesát. Ačkoli jsou uznány jako národní jazyky, jejich užití je omezené, a proto většině z nich hrozí zánik. Řada domorodých rodičů přijímá ztrátu původního jazyka jako nevyhnutelný fakt, aby zabránili marginalizaci svých dětí.

Z městského sportovního střediska se papežská delegace odebrala na biskupství v San Cristóbalu, kde poobědvala s představiteli domorodých národů a místními biskupy. Posledním bodem programu v druhém největším městě mexického státu Chiapas byla návštěva místní katedrály, kde Petrův nástupce požehnal nemocným a starým lidem. Poté se vrtulníkem vrátil do Tuxla Gutierrez, hlavního města spolkového státu, kde se na sportovním stadionu konalo odpolední setkání s rodinami. V nočních hodinách našeho času papež odletěl zpět na apoštolskou nunciaturu do hlavního města Mexika.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)