Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Církev ať je pokorná, chudá a důvěřuje Pánu – konstatoval František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež zdůraznil, že chudoba je prvním blahoslavenstvím a dodal, že pravým bohatstvím církve jsou chudí, nikoli peníze a světská moc.

Ježíš v dnešním evangeliu (Mt 21,28-32) důrazně napomíná velekněze a říká jim, že i nevěstky je budou předcházet do Božího království. Papež František na to navázal varováním před pokušeními, která mohou zkorumpovat svědectví církve také dnes. Rovněž první čtení z proroka Sofoniáše (Sof 3,1-2.9-13) – dodal - ukazuje, že lid, který neposlouchá Pána, je vzpurný a nečistý. „Jak si má tedy počínat církev, aby byla věrná Pánovi?“ – zeptal se papež. „Církev, která hledá útočiště v Bohu – odpověděl – se vyznačuje třemi rysy: je pokorná, chudá a důvěřuje v Pána.“

„Pokorná církev se nenaparuje mocí a velikášstvím. Pokora neoznačuje ochablou a malátnou osobu, která klopí oči. Nikoli, to není pokora, nýbrž divadlo! To je fingovaná pokora. Prvním krokem pokory je přiznání, že jsem hříšník. Nejsi-li schopný říci sám sobě, že jsi hříšník a že druzí jsou lepší než ty, nejsi pokorný. První krok pokorné církve je pocit, že je hříšnicí, a první krok je stejný pro nás všechny. Pokud někdo z nás má ve zvyku hledět na vady druhých a klábosit o nich, není pokorný, myslí si, že je soudcem druhých.“

„My máme o tuto milost prosit - pokračoval papež – tedy o to, aby církev byla pokorná, abych byl pokorný já i každý z nás. Za druhé je to chudoba, která je prvním blahoslavenstvím, či přesněji chudoba v duchu. Být chudý v duchu – vysvětlil dále papež František – znamená lpět pouze na Božím bohatství. Nikoli tedy církev, která lpí na penězích, přemýšlí o penězích a o tom, jak je získat. „Je známo, že u jednoho diecézního chrámu bylo na lidech před projitím Svatou branou prostoduše požadováno, aby přispěli na sbírku“ – řekl papež s odkazem na skupinku podvodníků, o které informoval italský tisk. „Toto není Ježíšova církev – dodal – to je církev oněch velekněží, kteří lpěli na penězích.“

„Náš jáhen, tedy jáhen této diecéze, Vavřinec, jenž byl ekonomem diecéze, byl císařem žádán, aby odevzdal její majetek a tak zaplatil za to, aby nebyl zabit. Přivedl s sebou chudé. Chudí jsou bohatstvím církve. Máš-li svoji banku, jsi-li vlastníkem banky a tvoje srdce je chudé, tedy nelpíš na penězích, pak je to služba. Chudobou je tento odstup za účelem služby potřebným, služby druhým.“ Položme si tedy tuto otázku, řekl dále papež, totiž zda jsme církví, tedy lidem pokorným a chudým. „Jsem anebo nejsem chudý?“ A nakonec - za třetí - má církev důvěřovat Pánovu jménu.

„Komu důvěřuji? Moci, přátelům, penězům? Pánu! Toto je odkaz, který nám zanechává Pán: »Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu« (Sof 3,11). Pokorný proto, že cítí svoji hříšnost; chudý proto, že je srdcem připoután k Božímu bohatství a pokud má majetek, je jeho správcem; spoléhá na Pána, neboť si je vědom, že pouze Pán může zaručit to, co prospívá. Ti velekněží, ke kterým se obracel Ježíš, opravdu neměli o těchto věcech potuchy, a Ježíš jim musel říci, že nevěstka je předejde do nebeského království.“

„Během čekání na Pána, na Vánoce – uzavíral František – prosme, aby nám daroval srdce pokorné, chudé a především důvěřující v Pána, protože Pán nikdy neklame.“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)