Výzva adresovaná prorokem starobylému městu Jeruzalém je dnes adresována také celé církvi a každému z nás: „Raduj se.. a vesel“ (
Sof 3,14). Motiv radosti je vyjádřen slovy, která vlévají naději a umožňují hledět s klidem do budoucnosti. Pán zrušil náš trest a rozhodl se žít mezi námi.
Tato třetí neděle adventní přitahuje náš pohled k nadcházejícímu Narození Páně. Nesmíme se nechat strhnout únavou; není nám dovolena žádná forma smutku, ačkoli bychom k tomu mohli mít důvod vzhledem k mnoha starostem a různým formám násilí, jimiž je zraňováno naše lidstvo. Avšak Pánův příchod má naplňovat naše srdce radostí. Prorok, který má ve svém jménu – Sofoniáš – vepsán obsah svého poselství, otevírá naše srdce důvěře: „Bůh chrání“ svůj lid. V historickém kontextu velkých zlořádů a násilností, kterých se dopouštějí zejména mocní, dává Bůh na srozuměnou, že On bude kralovat svému lidu, nenechá jej napospas aroganci vládců a vysvobodí jej z každé úzkosti. Dnes se po nás žádá, abychom „nesvěšovali ruce“ (srov. Sof 3,16) kvůli pochybnostem, netrpělivosti či utrpení.
Apoštol Pavel s důrazem přejímá učení proroka Sofoniáše a podtrhuje: „Pán je blízko“ (Flp 4,5). Proto se máme stále radovat a svojí vlídností všem dosvědčovat blízkost a starostlivost, kterou má Bůh o každého člověka.
Otevřeli jsme Svatou bránu zde a ve všech katedrálách světa. Také toto prosté znamení je pozváním k radosti. Začíná doba velkého odpuštění. Je to Svatý rok milosrdenství. Je to chvíle opětovného objevení Boží přítomnosti a otcovské něhy. Bůh nemiluje rigidnost, je vnímavým Otcem, který si ve všem počíná s něhou. Jsme také jako zástupy, které se ptaly Jana: „Co máme dělat?“ (Lk 3,10). Křtitel s odpovědí neotálí a vybízí ke spravedlivému jednání a všímavosti vůči těm, kdo jsou v nouzi. Jan však požaduje od tazatelů to, co žádá Zákon. Po nás se ovšem chce radikálnější nasazení. Před Svatou bránou, kterou jsme povoláni projít, se po nás žádá, abychom byli nástroji milosrdenství a uvědomovali si, že podle toho budeme souzeni. Kdo byl pokřtěn ví, že má větší závazek. Víra v Krista vybízí k cestě, která trvá celý život, totiž být milosrdní jako Otec. Radost, že procházíme Branou milosrdenství, provází závazek přijímat a dosvědčovat lásku, která přesahuje spravedlnost, lásku, která nezná hranic. A za tuto nekonečnou lásku jsme odpovědní, navzdory svým kontradikcím.
Modleme se za sebe a za všechny, kdo projdou Branou milosrdenství, abychom mohli chápat a přijímat nekonečnou lásku svého nebeského Otce, který znovu tvoří, proměňuje a reformuje život.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
