Irbíl.
Katolická univerzita a Svatá brána pro miliony iráckých uprchlíků v autonomní oblasti Kurdistán – tyto dva dary předal při své návštěvě Iráku sekretář Italské biskupské konference, mons. Nunzio Galantino. Italská církev částkou dvou milionů euro podpořila stavbu nové univerzity na předměstí Irbílu, s fakultami ekonomie, jazyků a informatiky. V nevelké obci Enishke na hranicích s Tureckem pak italský biskup spolu s tamním farářem a zástupci jezídské komunity otevřel místní Svatou bránu. „Pro uprchlíky z Ninivské planiny jsou to důležité známky naděje“, vypráví pro naše mikrofony
o. Samir Yousif.
“Otevření univerzity bylo skutečně radostnou slavností. Bude prostorem společného života a kulturního soužití pro křesťany i nekřesťany. Téměř všechny univerzity v Kurdistánu byly přeplněné, protože do této oblasti se uchýlily tři miliony uprchlíků. V některých školách se učilo na čtyři směny. Navzdory těmto obtížím chtějí mladí lidé studovat, protože ve studiu spatřují svou budoucnost. Ve světě vládne strach, ale my se nesmíme zastavit, život jde dál. O tom všem vypovídá Svatá brána milosrdenství. Kříž je těžký, ale pokud jej neseme s vírou a nadějí, můžeme jej unést, jinak nás ubíjí. Dnes ráno jsem viděl jezídské děti, jak jdou do školy. Církev našla způsob, jak je v tom podpořit. Chodí se učit, přestože žijí v domech po pěti až šesti rodinách společně. Je to znamení života.“
Enishke, ve kterém byla otevřena Svatá brána, přirovnává jeho farář k Betlému v době narození Ježíše Krista. Touto branou, podotýká, Ježíš vstupuje do života našich církví nejenom tam, kde je stále světlo, ale také v krajích zcela zapomenutých. Jak ale mohou uprchlíci v Kurdistánu prožít Rok milosrdenství, když podstoupili tolik tvrdých a náročných zkoušek?, zamýšlí se o. Samir.
“Jsou tu skutečně lidé, kteří vytrpěli pronásledování, znásilnění, smrt vlastních dětí. Milosrdenství znamená neoplácet stejným metrem. Nezapomínáme na to, co nám udělali, jen stěží s těmito lidmi mluvíme, avšak nezakoušíme vůči nim nenávist. Můžeme jim odpustit v tom smyslu, že začneme psát na nový list. Modlíme se za ně. Dnes tady máme mezi uprchlíky sunnitské muslimy, kteří mi řekl: Otče, my se stydíme, protože naši lidé vás vyhnali z domovů a ublížili vám, zatímco vy se nás jako církev ujímáte a pomáháte nám. Nyní chápeme, co je to evangelní láska.“
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
