Rádio Vaticana

Peru. Ve městě Chimbote na úpatí And se dnes tisíce lidí účastnily beatifikace tří misionářů, dvou polských konventuálních františkánů, Michala Tomaszeka a Zbygniewa Strzałkowského, a italského diecézního kněze Alessandra Dordiho. Pro církev jsou to mučedníci, kteří byli zabiti z nenávisti k víře v srpnu roku 1991. Pro vykonavatele vraždy – levicovou guerrilovou skupinu Sendero Luminoso naopak “posluhovači imperialismu”. Jejich misionářská přítomnost v nejchudších andských vesnicích, bez elektrického proudu a za šířící se epidemie cholery, údajně brzdila hněv tamní populace, a tím zpomalovala revoluci. Při beatifikační liturgii, které se účastnil peruánský prezident a delegace všech diecézí, papeže Františka zastoupil kard. Angelo Amato:

”V období revolučního teroru – tedy od května 1980 do listopadu 1992 – marxistická ideologie organizace Sendero Luminoso útočila na církev a kněze – zapalovala, znesvěcovala, ničila, očerňovala a vraždila. Odvážný biskup diecéze Chimboto, Luis Armando Bambarén, se tomuto ďábelskému ataku bránil modlitební kampaní a šířením evagelního poselství pokoje, života, lidské důstojnosti, bratrství a odpuštění všech forem násilí a nenávisti. Téměř třicet tisíc mladých lidí se v Andách podílelo na stavbě Cruz de la Paz, Kříže pokoje, aby dokázali, že křesťanství není opiem lidstva, nýbrž podporuje ryzí lidské hodnoty, přispívá k sociální spravedlnosti a harmonii.”

Za jakých okolností byli misionáři zavražděni?

”Mučednictví dvou františkánů se odehrálo 9. srpna roku 1991 po večerní mši svaté. Kolem osmé hodiny je přepadla skupina ozbrojených mužů se zakrytou tváří a naložila je do auta. Otec Michal tehdy povzbuzoval svého spolubratra Zbigniewa k síle a odvaze. Polští misionáři se pak začali modlit a rozjímat Boží slovo o obilném zrnu, které nevydá plody, pokud nezemře. Krátce nato byli zastřeleni zbraní tak silného kalibru, že jim roztříštila lebku, bez jakéhokoli procesu a možnosti obhajoby. Lidé pak sbírali jako cenné relikvie kameny, smočené jejich krví”.

Oběma polským mučedníkům bylo v té době o málo více než třicet let. Co nám můžete říci o třetím dnešním blahoslaveném?

”Otec Alessandro byl italský kněz, který přijel do Peru v roce 1980. Působil pastoračně v patnáctitisícovém městě Santa a třiceti přilehlých vesnicích. Staral se o děti, včetně dětí se zdravotním postižením, o opuštěné matky, nemocné lidi a chudé rolníky. Žil velmi prostě a dělil se o vše s potřebnými. Založil středisko pro pracující matky a jejich předškolní děti, kde se konaly odborné kurzy, uznané peruánskou vládou. V září roku 1990 byl společně s diecézním biskupem Bambarénem terčem atentátu, ze kterého však oba vyvázli bez újmy. O rok později jej ale cestou ze mše svaté a křtu v jedné z vesnic zadrželi dva mladí ozbrojenci, kteří jej zastřelili třemi ranami do obličeje. Bylo to v neděli 25. srpna roku 1991. Po pohřbu v Limě byly jeho ostatky převezeny do Itálie.”

Jaký byl osud guerrilové skupiny Sendero luminoso?

”Guerriloví bojovníci byli dopadeni a uvězněni v roce 1992. O deset let později při velmi dramatické konverzaci s diecézním biskupem vyjevil jejich vůdce, Abimael Guzmán, že důvod popravy tří kněží byl náboženský, nikoli politický anebo sociální. Vycházel z přesvědčení, že náboženství je opiem lidstva, že Bible, svátosti, katechismus a kázání umrtvují svědomí rolníků. Diecézní charitativní díla a úsilí o sociální spravedlnost se navíc stavěly do cesty revoluci. Po deseti letech věznění a rozvažování guerrilový vůdce kajícně požádal biskupa o odpuštění, které získal. Zbývajícím bojovníkům pak nařídil, aby složili zbraně.”

Uvedl prefekt Kongregace pro svatořečení k dnešní beatifikaci v Peru.

(jag)