Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této předposlední neděle liturgického roku podává část Ježíšovy promluvy o posledních událostech lidských dějin směřujících k dovršení Božího království (srov. Mk 13,24-32). Tuto promluvu pronesl Ježíš v Jeruzalémě před svojí poslední Paschou. Obsahuje apokalyptické prvky jako války, hlad a kosmické katastrofy. Říká: „Slunce se zatmí a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje“ (Mk 13,24-25). Tyto prvky však nejsou podstatou poselství. Ústředním tématem Ježíšovy promluvy je On sám, tajemství Jeho Osoby, Jeho smrti a vzkříšení a Jeho návrat na konci časů.
Naším konečným cílem je setkání se vzkříšeným Pánem. A já bych se vás chtěl zeptat: kdo z vás o tom přemýšlí? Přijde den, kdy se setkám tváří v tvář s Pánem.. Toto setkání je naším cílem. Neočekáváme čas nebo místo, nýbrž osobní setkání s Ježíšem. Problémem proto není, „kdy“ nastanou varovná znamení posledních časů, nýbrž připravenost na toto setkání. A nejde ani o to vědět, „jak“ tyto věci nastanou, nýbrž „jak“ si máme počínat dnes v jejich očekávání. Jsme povoláni žít přítomnost, vytvářet svoji budoucnost klidně a s důvěrou v Boha. Podobenství o pučícím fíkovníku, který je znamením blížícího se léta (srov. 28-29), nám říká, že vyhlídka konce nás neodvrací od nynějšího života, nýbrž umožňuje nám dívat se na naše dny optikou naděje. Tuto ctnost není snadné žít. Naděje je ze všech ctností nejmenší, avšak nejmocnější. A naše naděje má tvář, tvář vzkříšeného Pána, který přijde „s velikou mocí a slávou“ (v. 26) a vyjeví svoji ukřižovanou lásku proměněnou ve vzkříšení. Ježíšův triumf na konci časů bude triumfem Kříže, důkazem, že sebeobětování z lásky k bližnímu, napodobením Krista, je jediná vítězná moc a jediný pevný bod uprostřed otřesů a tragédií tohoto světa.
Pán Ježíš není jenom cílem naší pozemské pouti, ale je také v našem životě neustále přítomen, vždycky je po našem boku a stále nás provází. Proto, když mluví o budoucnosti a směruje nás k ní, vždycky to činí tak, aby nás vracel do přítomnosti. Staví se proti falešným prorokům, proti vizionářům, kteří předpovídají konec světa, a proti fatalismu. Je po našem boku, jde s námi a má nás rád. Chce v každé době svoje učedníky oprostit od pídění se po datech, předpovědích a horoskopech a soustředí naši pozornost na dnešek dějin. Chtěl bych se zeptat. Neodpovídejte však nahlas, ale jen pro sebe, kdo z vás čte horoskopy? Pomlčme. Každý ať si odpoví. Chce-li se ti číst horoskopy, pohleď na Ježíše, který je s tebou. On je lepší a prospěje ti více. Ježíšova přítomnost nás vede k čekání a bdělosti, které vylučují jak netrpělivost, tak ospalost, jak útěky vpřed, tak ulpívání na tom, co je aktuální a mondénní.
Ani v našich dnech nechybějí přírodní i morální kalamity, ani protivenství a strádání všeho druhu. Všechno pomine – připomíná nám Pán – jedině On, Jeho Slovo, zůstane jako světlo, které řídí naše kroky, dodává nám odvahu a vždycky nám odpouští, protože je s námi. Je pouze třeba na Něj pohlédnout a změní nám srdce. Panna Maria ať nám pomáhá důvěřovat v Ježíše, pevný základ našeho života a radostně setrvávat v Jeho lásce.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
