Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes se zamyslíme nad jednou charakteristikou rodinného života, kterou si osvojujeme od nejútlejšího věku: vzájemné soužití, tedy schopnost sdílet životní dobra a tímto sdílením se těšit. Sdílet a umět sdílet je cenná ctnost! Jejím symbolem či její „ikonou“ je rodina shromážděná u stolu. Společný pokrm - a kromě jídla také sdílení pocitů, vyprávění a událostí - je fundamentální zkušenost. O svátcích, narozeninách a výročích se rodina schází u stolu. V některých kulturách je zvykem sejít se také v zármutku a být nablízku tomu, kdo utrpěl ztrátu blízkého.
Soužití u stolu je jistý teploměr ukazující zdraví vzájemných vztahů. Pokud v rodině něco není, jak má být, anebo se tam skrývá nějaká bolest, u stolu je to hned jasné. Rodina, která skoro nikdy nejí společně anebo se u jejího stolu nemluví, nýbrž sleduje se televize či smartphone, je „málo rodinou“. Když jsou u stolu děti přilepeny ke komputeru anebo k mobilu, a chybí vzájemné naslouchání, pak to není rodina, nýbrž penzionát.
Křesťanství má specifické povolání ke vzájemnému sdílení, všichni to vědí. Pán Ježíš rád učil u stolu a přirovnával někdy Boží království ke slavnostní tabuli. Ježíš zvolil stůl i k tomu, aby učedníkům – při večeři - předal svoji duchovní závěť kondenzovanou v památném gestu svojí Oběti: daru svého Těla a svojí Krve jakožto Pokrmu a Nápoje spásy, kterým se živí pravá a trvalá láska.
V této perspektivě můžeme docela dobře říci, že rodina je „doma“ na mši, a to právě proto, že přináší k eucharistii zkušenost svého soužití a otevírá ji milosti všeobecného soužití a Boží lásky ke světu. Účastí na eucharistii je rodina očišťována od uzavírání se do sebe, posilována v lásce a věrnosti a rozšiřuje hranice svého bratření podle Kristova srdce.
V naší době, poznamenané tolikerou uzavřeností a spoustou zdí, se soužití rodinou zrozené a rozšířené eucharistií stává klíčovou příležitostí. Eucharistie a rodiny, které z ní žijí, mohou překonávat uzavřenost a stavět mosty přívětivosti a dobročinné lásky. Ano, eucharistie rodinné církve čili rodin schopných vracet komunitě činorodý kvas soužití a vzájemné pohostinnosti, je školou lidského začleňování (inkluze), které se nebojí konfrontací. Neexistují maličcí, osiřelí, slabí, bezbranní, ranění a zklamaní, zoufalí a opuštění, kteří by eucharistickým soužitím rodin nemohli být syceni, občerstveni, opatrováni a uhoštěni.
Paměť rodinných ctností nám pomáhá chápat. Sami jsme poznali a stále poznáváme, jaké zázraky mohou nastat, když některá matka věnuje pohled a pozornost, starost a péči jiným dětem než svým vlastním. Donedávna stačila na všechny děti na dvorku jediná maminka! A víme také dobře, jakou sílu má lid, jehož otcové se ochotně dávají do pohybu, aby chránili děti všech, protože považují děti za nedělitelné dobro a jsou šťastní a hrdí, že je mohou opatrovat.
Mnohé sociální kontexty dnes kladou překážky rodinnému soužití. Dnes opravdu není snadné. Musíme najít způsob, jak jej obnovit. U stolu se mluví, u stolu se naslouchá. Žádné mlčení, tedy takové mlčení, které není mnišským silentiem, ale mlčením egoismu, kde se každý zaobírá sebou nebo televizí či komputerem.. a nemluví se. Žádné mlčení! Rodinné soužití je třeba obnovit, případně přizpůsobit době. Zdá se, že soužití se stalo něčím, co se kupuje a prodává, ale tak je něčím jiným. Stolování není vždycky symbolem správného sdílení dober, které umí dosáhnout k těm, jimž se nedostává chleba, ani citů. V bohatých zemích jsme vedeni k přehnanému utrácení za jídlo a potom za nápravu tohoto excesu. A toto nesmyslné „obchodování“ odtahuje naši pozornost od opravdového hladu těla i duše. Když chybí soužití, nastává egoismus, každý myslí sám na sebe. A mnohem víc než reklama jej redukuje na marnivé svačinky a chutě na sladkosti. A mezitím se mnoho, příliš mnoho bratří a sester ke stolu nedostane. To je poněkud zahanbující.
Pohleďme na tajemství eucharistické hostiny. Pán láme svoje Tělo a prolévá svoji Krev za všechny. Opravdu neexistuje žádné rozdělení, které by mohlo odolat této Oběti přijímání; jedině lživý postoj a účast na zlu z něj může vyloučit. Každá jiná distance nedokáže odolat bezbranné moci tohoto lámaného chleba a tohoto prolitého vína, svátosti jediného Pánova Těla. Živá a životná smlouva křesťanských rodin předchází, nese a objímá dynamismem své pohostinnosti každodenní námahy a radosti a spolupracuje s milostí eucharistie, která je s to vytvářet stále nové společenství silou, která začleňuje a dává spásu.
Právě takto ukazuje křesťanská rodina šíři svého skutečného horizontu, kterým je horizont církve, matky všech lidí, všech opuštěných a vyloučených ve všech národech. Modleme se, aby toto rodinné soužití mohlo růst a zrát v čase milosti nadcházejícího Jubilea Milosrdenství.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
