Vatikán.
„Synoda hluboce pozorná k různým kulturním, sociálním a náboženským situacím současného světa. Synoda, která se vtěluje do našich dějin, čte znamení času a snaží se na ně dát odpověď v souladu s hlásáním evangelia, jež je naším úkolem, ale zároveň tak, abychom v tomto hlásání byli srozumitelní současnému světu“ – to je obraz církve vycházející z právě zakončené synody o rodině, jak jej vnímá arcibiskup
Salvatore Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci:
„Krása manželství je největším svědectvím, které můžeme přinášet dnešnímu světu a kultuře. To přirozeně neznamená, že bychom měli zavírat oči před objektivními potížemi, které tu jsou. Jde o to, zda se před nimi máme vzdát, nebo jít k jádru věci, snažit se obtíže pochopit a proměnit je v něco pozitivního.“
Papež mluvil o tom, že synoda vstupuje už do rámce jubilejního roku. Jak vnímáte tuto souvislost?
„Řekl bych, že mezi rokem milosrdenství a synodou je silná souvislost, která vyvstávala také ze všech příspěvků synodálních otců v aule i v jazykových skupinách. Přáli bychom si, aby tato souvislost byla vnímána jako autentické působení církve v jejím misionářském poslání v současném světě. Milosrdenství je především blízkost, věnovaný čas, porozumění, citlivost, pohlazení pro každého, nikoho nevyjímaje. Právě zkušenost Boží něhy by nás měla doprovázet nejen po celý jubilejní rok, ale zejména počínaje postojem k těm složitým situacím, které synoda analyzovala.“
Je tedy možné být otevření světu a zároveň nepřistupovat na logiku světa?
„Náš Pán nám řekl, jak to je: jsme ve světě, ale ne ze světa. Pokud bychom zapomněli na tuto svou dimenzi „být ve světě“, zpronevěřili bychom se svému poslání, nebyli bychom církví. Nutně bychom se stali jakousi skupinou vyvolených, svatých, očištěných – ale to po nás Pán nechce. Zůstáváme tedy ve světě a přinášíme s sebou velmi naléhavou a silnou nabídku, totiž hlásání evangelia, které – jak nesmíme zapomínat – je určeno všem, bez výjimek. Je to hlásání, do něhož se musí zapojit všichni věřící, abychom do každé životní situace přinášeli konkrétní znamení Boží blízkosti a spásy.“
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
