Nový portál Vatikánského rozhlasu

Jeruzalém. V souvislosti se stupňujícím se napětím v Jeruzalémě vyzval kustód Svaté země (foto) náboženské představitele, aby mírnili roznícené emoce. Jak o. Pierbattista Pizzaballa uvedl pro naše mikrofony, nynější násilí ve městě probíhá spíše pod náboženskou než politickou záminkou, a proto by hlavní slovo měli mít zástupci jednotlivých náboženství:

“Stále opakujeme, že každé náboženství je náboženstvím míru. Jako duchovní bychom ve svých promluvách a výchovných postojích měli tato slova přetvořit v konkrétní realitu. Bohužel tomu tak není. Vyzývám proto a modlím se, abychom my všichni, kteří svědčíme o náboženství, skutečně budovali jiný způsob, jak prožívat víru v Boha, který je Otec a všechny nás miluje stejnou měrou. Jediné, co nám dosud vyvstává před očima, jsou trosky. Potřebujeme ale vidět, že na lokální úrovni existují respektovaní náboženští představitelé, kteří se dokážou setkat, mluvit spolu a ukázat všem lidem, že navzdory názorovým odlišnostem a možným neshodám je možné se vzájemně ctít.“

Je přitom nutné vycházet ze vztahů běžných lidí, kde na místní úrovni palestinsko-izraelské přátelství funguje celá desetiletí.

“Takové příklady tu vždy byly a naprostá většina obyvatelstva se vzájemně respektuje. Z hlediska křesťanského společenství jsou klasickým příkladem školy, kde křesťané a muslimové studují společně. Existuje množství asociací, hnutí a sdružení, kde Izraelci spolupracují s Palestinci, ať už v Jaffě, Tel Avivu, anebo v Jeruzalémě při Jeruzalémském interkulturním centru. Existují také mnohé laické, tedy nikoli náboženské asociace, které organizují zdánlivě prostý program – společnou hru a sportovní zápasy, pracovní projekty a vůbec společně trávený čas, kdy mohou třeba vyvstat diskuse, ale důležitý je tu vzájemný hovor.“

Zásadní je pochopit, proč mladé lidi na obou stranách dokáže zachvátit taková nenávist a naprosté odmítání druhého člověka, soudí vikář Jeruzalémského patriarchátu, o. David Neuhaus. Podle jezuity, činného v pastoraci katolíků hebrejského jazyka, je potřeba rozumět dějinám a vzájemně si naslouchat, což je tvrdá práce. Rozhodně tu nestojíme před náboženským konfliktem.

“Ach, ubohé náboženství…Náboženství se zneužívá, manipuluje se s ním, a tak to bohužel ve Svaté zemi bylo vždy. Toto však není náboženská válka – zde stojíme před odmítáním druhého člověka, které se nezakládá na náboženství, nýbrž na etnické a národní příslušnosti. Je to válka mezi Izraelci a Palestinci, která se vždy ospravedlňovala nábožensky. Ale povolit Bohu vstup do všech politických formulací je velmi nebezpečné!“

Reakce, vyvolávané strachem, v tomto případě nejsou řešením, podotýká o. Neuhaus.

“Musíme pochopit, že před sebou máme desítky let vojenské okupace a lid, který nemá práva. Pokud ještě zvýšíme tlak na utlačovaný národ, nic to nevyřeší. Cítil jsem veliké pohnutí, když syn jednoho muže, praktikujícího žida, zavražděného v autobuse, po pohřbu svého otce řekl: Nechceme tatínkovu smrt pomstít násilím. Otec byl mužem dialogu, byl to prostý člověk…“ Musíme si uvědomit, že Bůh sem umístil dva národy – ani jeden z nich nikam nezmizí. A proto myslím, že největším nepřítelem je volání našich představitelů po vítězství. Žádné takové vítězství nenastane! Vítězstvím bude, když si oba národy sednou jeden vedle druhého a promluví si – tehdy opravdu zvítězí!“

Říká katolický kněz židovského původu.

(jag)