Nový portál Vatikánského rozhlasu

Washington. 1. Tisková konference papeže na palubě letadla cestou do Washingtonu.
2. Uvítání papeže v Bílém domě.
3. Exhortace Petrova nástupce na setkání s biskupskou konferencí USA.

ad 1. Úterním setkáním s rodinami v katedrále Santiaga de Cuba se apoštolská cesta přirozeně překlenula do své druhé etapy, která ve Spojených státech amerických vyvrcholí papežovou účastí na Světovém setkání rodin ve Philadelphii, míní o. Federico Lombardi v závěru třídenního kubánského programu. Papež je v ohromné formě, soudí vatikánský tiskový mluvčí, a jeho slova naplnila očekávání kubánské církve a vůbec všech obyvatel.

„Papež jim navzdory existujícím obtížím předal poselství veliké naděje. Je tu vnímán jako významná morální autorita, protože silně podporoval proces sbližování se Spojenými státy, který usiluje o změnu situace na Kubě. Z pastýřského úhlu se mu podařilo povzbudit místní církevní společenství, které sice žije v chudobě a s omezenými prostředky, avšak o to ryzeji slouží společnosti a lidem, chudými počínaje. Papež mluvil o hodnotách svého srdce – chudobě, službě chudým, milosrdenství, sociálním přátelství a solidární zodpovědnosti za obecné dobro.“

Z papežových promluv vyplynuly další ústřední myšlenky o církvi jako vycházejícím společenství a rodině jako škole lidskosti…

„Zaznělo toho více a je obtížné vyčlenit pouze některé myšlenkové koncepty. Jisté je, že s poukazem na církev se papež vrátil k formulaci, kterou užil při své předcházející latinskoamerické cestě. Mluvil o „svatém věřícím Božím lidu, který putuje Kubou“. Vyjádřil tak úctu k Božímu lidu, ve kterém je přítomen Duch Páně, a který dosvědčuje evangelní hodnoty milosrdné lásky a služby, cenné pro všechny. A dále papež hovořil o církvi, která slouží, a tudíž není sebestředná.“

Hodnotí o. Federico Lombardi první etapu probíhající apoštolské cesty.

Veskrze politické vyhodnocení papežovy přítomnosti na Kubě pak požadovali novináři, kteří kladli otázky při tiskové konferenci během letu ze Santiaga Cuba do Washingtonu. Zajímali se o embargo, uvalené Spojenými státy na Kubu, neuskutečněné setkání s kubánskými disidenty, rozhovor s Fidelem Castrem. František mluvil o kritice namířené vůči jeho pontifikátu, obviňování z komunismu a dokonce antipapežství. „Vše, co jsem prohlásil o hospodářských tématech, stojí v sociální nauce církve“, řekl. A dále: „Ptáte se mne, zda jsem katolík? Je-li to nutné, mohu odříkat Krédo“.

PLNÉ ZNĚNÍ tiskové konference je ZDE

ad 2. Na washingtonské vojenské letecké základně Andrews přistál papežský speciál v nočních hodinách našeho času. Svatého otce přivítali církevní představitelé a prezidentská rodina, avšak oficiální protokolární přijetí se konalo až dnes ráno v Bílém domě. Po příletu na vojenské letiště papeže dopravil nový model Fiatu 500 k odpočinku na apoštolskou nunciaturu.

„Jako syn z rodiny emigrantů jsem rád, že dnes mohu být hostem této země, která byla z velké části vybudována podobnými rodinami“.

Zněla dnes ráno první slova papeže Františka na půdě Spojených států, kam vstupuje vůbec poprvé ve svém životě. Petrův nástupce ve svém anglicky pronášeném pozdravu ihned vytýčil cíle své návštěvy: promluvu v Kongresu, ve které chce povzbudit politické představitele, aby zemi vedli ve věrnosti jejím ustavujícím principům. A účast na osmém Světovém setkání rodin ve Filadelfii,

„…abych podpořil a oslavil institut rodiny a manželství v kritické dějinné chvíli naší civilizace“.

Papež dále v sídle hlavy Spojených států mluvil o právu amerických katolíků na respektování svobody vyznání, která je nejcennějším výdobytkem americké ústavy.

„a jak připomenuli mí bratři, biskupové Spojených států amerických, všichni dobří občané jsou povoláni k bdělosti, aby tuto svobodu chránili a bránili před čímkoliv, co by ji mohlo ohrozit anebo zradit.“

Papež se nadále zmínil o nedávném Obamově úsilí o snížení škodlivých emisí do ovzduší. Zdůraznil, že stojíme v klíčovém okamžiku, který vyžaduje nejenom péči o planetu, nýbrž také uznání vlastní zodpovědnosti za svět, který přenecháváme vlastním dětem.

„A nejenom jim, ale také milionům lidí, žijícím v systému, který je zanedbává. Náš společný dům se stal součástí této skupiny vyděděných, která dnes volá k nebi a silně buší na dveře našich domů, měst, společností. Řečeno moudrými slovy reverenda Martina Luthera Kinga můžeme prohlásit, že jsme nedostáli některým závazkům, a nyní nastal moment naplnit je.“

V závěru, se zřejmým odkazem ke Kubě, Petrův nástupce ocenil nedávnou snahu Spojených států o navázání přerušených diplomatických vztahů. Kéž všichni mužové a ženy tohoto velkého a vzkvétajícího národa podporují úsilí mezinárodního společenství při ochraně nejslabších lidí tohoto světa, aby všichni naši bratři a sestry mohli poznat požehnání míru a blahobytu, které Bůh vyhradil všem svým dětem, znělo poslední papežovo přání ze zdvořilostního uvítacího projevu. Protokolární přijetí pokračovalo soukromým téměř půlhodinovým rozhovorem papeže Františka s prezidentem Barackem Obamou v Oválné pracovně Bílého domu.

ad 3. Po jedenácté hodině místního času papež opustil Bílý dům a v otevřeném papamobilu opět vřele pozdravován zástupy lidí se vydal do washingtonské katedrály sv. Matouše. V tomto neorománském chrámu, který letos slaví 175. výročí založení, se František setkal s biskupy Spojených států. Zdejší episkopát je tvořen 457 biskupy. Ve 196 diecézích jich slouží víc než tři stovky. Po anglicko- latinské společné modlitbě breviáře papeže pozdravil washingtonský arcibiskup, kardinál Donald W. Wuerl, a předseda konference amerických biskupů, arcibiskup Joseph Edward Kurtz z Louisville.

Sloužit s nerozděleným srdcem a s pokorou, protože Kristovy služebníky uspokojí jedině plnost, osvojit si trvalý půvab dobroty a lásky, protože jedině ten zůstává přesvědčivý, a shromažďovat lidi kolem ohně Velikonočního rána, který rozptyluje temnotu, chlad a samotu – k tomu vybízel papež František biskupy Spojených států v rozsáhlé, tři čtvrtě hodiny trvající promluvě, pronesené italsky.

V úvodu poděkoval americké církvi „za solidaritu s Apoštolským stolcem“, za podporu evangelizace v mnoha zemích světa a otevřenost pro emigranty, protože – jak dodal – „žádná americká instituce nedělá pro přistěhovalce více než vaše křesťanská společenství“. V narážce na aféry kolem sexuálního zneužívání mladistvých papež ocenil odvahu k sebekritice, s níž místní církev– jak řekl – „odložila to, co je druhotné, aby znovu získala věrohodnost a důvěru“.

„Když čtu vaše jména a příjmení a pozoruji vaše tváře, přičemž znám vysokou míru vašeho církevního vědomí i úctu, kterou jste vždycky chovali k Petrovu nástupci, musím vám říci, že se mezi vámi necítím jako cizinec. Pocházím totiž také ze země, která je rozlehlá, nedozírná a nezřídka pustá jako ta vaše a které se dostalo víry od misionářů. Dobře znám problematiku rozsévání evangelia v srdcích lidí pocházejících z odlišných světů a často ztvrdlých trpkou cestou, kterou ušli.“

Nepřijel jsem vás soudit, ani dávat lekce. Raději se budu ptát na cesty, kterými je třeba se ubírat a na ducha, v němž je třeba jednat – pokračoval Svatý otec:

„Naší největší radostí je být pastýři, nic než pastýři s nerozděleným srdcem a nezvratným sebeodevzdáním. Tuto radost je třeba střežit a nedovolit, aby nám ji ukradli. Zlý obchází jako řvoucí lev hledající, koho by pohltil, a kazí tak, čím jsme povoláni být nikoli sami ze sebe, ale darem a službou „Pastýři našich duší“ (1 Petr 2,25).“

Podstatu identity biskupa tvoří modlitba, kázání a pastýřská práce, vysvětloval dále František. Modlitba má být familiárním spojením s Kristem a kázání má být radostným zvěstováním Krista zabitého a vzkříšeného pro nás:

„Styl našeho poslání má v těch, kdo nás slyší, vzbuzovat pocit, že je tato zvěst „pro nás“: Slovo má dávat smysl a plnost každému zlomku jejich života, svátosti je sytí oním pokrmem, který si sami nemohou opatřit, blízkost pastýře v nich probouzí stesk po Otcově objetí. Bděte, aby stádce nacházelo v srdci pastýřů vždycky onu zásobu věčnosti, která bývá úmorně a marně hledána ve věcech tohoto světa. Ať z vašich rtů vždycky splývá uznání jejich schopnosti jednat a vytvářet ve svobodě a spravedlnosti prosperitu, kterou tato země oplývá. Nikdy však ať nechybí klidná odvaha vyznat, že je zapotřebí usilovat nikoli „o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu“ (Jan 6,27)“.

A konečně biskup má být bdělý jako pastýř, který obsáhne pohledem své stádce. Protože jeho úkolem není pást sám sebe, musí bdít také nad sebou, aby unikl pokušení narcismu, který oslepuje zrak a jeho gesta činí neplodnými.

„Pro biskupa je samozřejmě užitečné mít prozíravost leadera a vychytralost správce, avšak neúprosně pustneme, když zaměníme moc síly za sílu bezmocnosti, skrze niž nás Bůh vykoupil. Biskup musí zřetelně vnímat boj mezi světlem a tmou probíhající v tomto světě. Avšak běda nám, učiníme-li z kříže prapor světských konfliktů a zapomeneme, že podmínka trvalého vítězství je nechat se probodnout a zřeknout se sebe.“

Dostali jsme však ducha odvahy a nikoli bázlivosti, není nám dovoleno nechat se paralyzovat strachem, ačkoli se pohybujeme často na nepřátelském poli – zdůrazňuje Petrův nástupce. Jako východisko vidí cestu nebojácného dialogu, v němž se biskup má inspirovat Ježíšem pokorným a tichým, protože – jak dodává – trpká a popudlivá řeč rozdělení na rty pastýře nepatří.
Posláním biskupa je totiž v první řadě upevňovat jednotu a opatrovat ji jako „nesešívanou suknici Páně“. František vyzdvihl službu jednotě také jako specifickou morální zodpovědnost Spojených států „Ať se lidstvo dozví, že „svátost jednoty“, která v něm přebývá je zárukou toho, že jeho údělem není spoušť a rozklad,“ řekl Svatý otec .

„Nevinné oběti interrupcí, děti umírající hladem nebo bombardováním, imigranti utopení cestou k zítřku, staří nebo nemocní, kteří mají být odstraněni, oběti terorismu, válek, násilí a obchodu s drogami, životní prostředí devastované kořistnickým vztahem člověka k přírodě – v tom všem je neustále ve hře Boží dar, jehož jsme správci, ale nikoli páni. Není proto dovoleno vyhýbat se takovýmto otázkám anebo je zamlčovat. Nemenší důležitost má evangelium rodiny, které na blížícím se Světovém setkání rodin ve Filadelfii budu mít příležitost spolu s vámi a s celou církví mocně hlásat.
Tyto nezadatelné aspekty poslání církve patří k jádru toho, co nám předal Pán. Máme proto povinnost je opatrovat a komunikovat, třebaže dobová mentalita se k tomuto poselství staví neprodyšně a nevraživě (srov. Evangelii gaudium, 34-39). Nabízejte toto svědectví pomocí nástrojů a kreativity lásky, pokorou pravdy. Toto svědectví musí nejenom deklarovat a hlásat zvnějšku, ale také dobývat prostor v lidském srdci a ve společenském povědomí.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy k biskupům je ZDE

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)