Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František dnes přijal účastníky mezinárodního semináře o problematice environmentální spravedlnosti a klimatických změn, který po dva dny (10.-11.9.) probíhal v Římě. Pod záštitou dvou papežských rad ( Iustitia e Pax a Rady pro pastoraci zdravotníků) a za účasti významných světových odborníků jej zorganizovala italská Nadace pro udržitelný rozvoj, která sdružuje více než sto ekologicky vedených podniků a firem.

Péče o životní prostředí je otázkou, jejíž důležitost a naléhavost není zbytečně zveličována, uvedl papež svou promluvu. Proč je nutné se jí zabývat?, ptal se dále a ihned sám odpověděl: Nelze totiž zapomínat na sociální dopad klimatických změn, jejichž důsledky se tvrdě projevují zejména v životě chudých lidí.

“Otázky klimatu jsou sociální otázkou a také problémem solidarity, kterou nikdy nelze oddělovat od spravedlnosti. Je tu ve hře důstojnost každého člověka – národů, společenství, žen a mužů.“

Lidé mají v rukou nevídanou moc, poskytovanou vědou a technologií, pokračoval Svatý otec. Právě z toho důvodu jsou povinováni vůči celému lidstvu a hlavně vůči chudým lidem, aby této moci užívali k obecnému dobru. Podaří se naší generaci, aby velkodušně přijala svoji závažnou zodpovědnost?

“Navzdory mnoha rozporům dnešní doby máme dostatek důvodů k naději, že se nám to zdaří. A právě tato naděje nás má vést. Přál bych každému z vás, aby dostál tomuto závazku a přitom nacházel zalíbení v účasti na činnostech, které předávají život. Také v nich spočívá radost evangelia.“

Jak tedy lze při péči o životní prostředí dostát vlastní zodpovědnosti, naplnit závazek solidarity i důstojnosti člověka a občana tohoto světa?, kladl papež František další otázku.

“Každý z nás je povolán k osobní odpovědi v závislosti na své roli v rámci rodiny, pracoviště, hospodářství a výzkumu, občanské společnosti a institucí. Není pravděpodobné, že bychom mohli vytáhnout z rukávu hotové recepty, protože je nikdo nemá. Spíše máme své poznání předkládat k dialogu a přijímat, že náš příspěvek možná bude zpochybněn. Ode všech se vyžaduje účast, protože výsledek musí být jedině plodem společné práce. Velkým nepřítelem je tu přetvářka.“

Římský biskup tedy opětovně, stejně jako ve své poslední encyklice, předložil dialog jako jedinou cestu k hledání skutečně účinného řešení. Mluvil o dialogu, který sloučí všechny dotčené složky, včetně těch na okraji společnosti, a který se bude vyznačovat setkáním různých světů – náboženství a politiky, hospodářství a vědy, mezinárodních organizací a sdružení usilujících o boj s chudobou.

“Obracím se ke všem s naléhavou výzvou. Vyvíjejte co největší úsilí, aby od stolů, u kterých se řeší jediná a složitá sociálně-ekologická krize, zazněl také hlas těch nejchudších zemí a lidských bytostí. Také tím je totiž povinována environmentální spravedlnost.“

V závěru své promluvy papež ujistil o své osobní podpoře i zájmu celé církve o to, aby lidstvo konečně dokázalo zaslechnout výkřik země a jejích nejchudších obyvatel a pečovat o ně.

“Naše matka země je dnes mezi mnoha vyloučenými, kteří volají k nebi o pomoc. Země, naše matka, je jednou z vyřazených.“

(jag)