Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešním čtením končí šestá kapitola Janova evangelia podávající promluvu o Chlebu života, kterou pronesl Ježíš den po zázraku rozmnožení chlebů a ryb. Obrovské nadšení z předchozího dne se na konci této promluvy rozplynulo, protože Ježíš řekl, že je Chlebem, který sestoupil z nebe, aby dal své tělo za pokrm a svoji krev za nápoj, čímž zřetelně poukázal na oběť svého života. Tato slova vyvolala zklamání u lidí, kteří je považovali za nehodná Mesiáše, za „nepřesvědčivá“. Někteří hleděli na Ježíše jako na Mesiáše, který měl mluvit a jednat tak, aby jeho poslání mělo ihned úspěch. Mýlili se však právě ve způsobu, jakým chápali Mesiášovo poslání! Dokonce ani učedníci nedovedou přijmout tuto řeč, tento zneklidňující Mistrův jazyk. A dnešní úryvek nám podává jejich rozpaky: „To je tvrdá řeč! Kdo to má poslouchat?“ (Jan 6,60).
Ve skutečnosti pochopili Ježíšovu řeč správně. Tak správně, že ji nechtějí slyšet, protože způsobuje krizi jejich mentality. Ježíšova slova nám vždycky způsobují krizi, například tváří v tvář duchu tohoto světa, před zesvětštěním. Ježíš však nabízí klíč k překonání této těžkosti, klíč tvořený třemi prvky. Prvním je Ježíšův božský původ. On sestoupil z nebe a zase vystoupí „tam, kde byl dříve“ (Jan 6,62). Za druhé: Jeho slovům lze porozumět jedině působením Ducha svatého, Toho, který „dává život“ (v.63). Právě Duch svatý nám umožňuje dobře chápat Ježíše. A za třetí: pravou příčinou neporozumění Jeho slovům je nedostatek víry: „Jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří“ (Jan 6,64), říká Ježíš. A vskutku od té doby „mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili“ (Jan 6,66). Ježíš tomuto odpadlictví neposkytuje slevu, nezmírňuje svoje slova, nýbrž naléhá na přijetí precizního rozhodnutí: zůstat s Ním anebo od Něho odejít, a učedníkům řekne: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6,67).
Tehdy vyznává Petr jménem ostatních apoštolů svoji víru: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života“ (Jan 6,68). Neříká „kam půjdeme?“, ale „ke komu půjdeme?“. Zásadním problémem není odejít a opustit započaté dílo, ale ke komu odejít. Z této Petrovy otázky chápeme, že věrnost Bohu je otázkou věrnosti osobě, k níž se vážeme, abychom šli společně stejnou cestou. A touto osobou je Ježíš. Všechno, co ve světě máme, nezasytí náš hlad po nekonečnu! Věřit v Ježíše znamená činit Jej středem, smyslem našeho života. Kristus není podružným elementem: je „živým chlebem“, nezbytným pokrmem. Vázat se k němu opravdovým vztahem víry a lásky, neznamená být spoutaní, nýbrž hluboce svobodní a neustále na cestě.
Každý z nás si nyní může položit otázku: „Kým je Ježíš pro mne? Je jménem? Ideou? Pouhou historickou postavou? Anebo je opravdu tím, kdo mne miluje, dal za mne svůj život a jde se mnou.“ Kým je pro tebe Ježíš? Jsi s Ježíšem? Snažíš se jej poznávat v Jeho slovu? Čteš denně evangelium, úryvek z evangelia, abys poznal Ježíše? Nosíš s sebou v kapse malé evangelium, abys jej četl všude? Čím více jsme totiž s ním, tím více roste touha s Ním zůstat. Nyní vás laskavě žádám: ztišme se na chvilku a každý z nás si v tichu svého srdce položí otázku: „Kým je pro mne Ježíš?“ Každý si odpoví v tichu svého srdce. Kým je Ježíš pro mne?“ (dlouhé odmlčení).
Panna Maria kéž nám pomáhá stále „kráčet“ za Ježíšem, abychom zakoušeli svobodu, kterou nám nabízí a ať nám umožní očistit naše rozhodnutí od světských nánosů a také strachů.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
