Rádio Vaticana

Sýrie. Klášter Mar Elian založený v 5. století byl před dvěma dny zbořen zločineckou bandou, která se především v západních médiích pyšní jménem „islámský stát“. Devastace byla spektakulární jako každá, která se netýká přímo muslimského světa, a obrázky pořízené jejími pachateli obletěly západní svět. „Boří kláštery, nikoli však naši víru – říká k tomu pro Vatikánský rozhlas syrský kněz, o. Youssef Jihad:

„Od 4. srpna, kdy se takzvaný islámský stát zmocnil nedalekého města Al Qaryqatain, nemáme o klášteru žádnou přímou zprávu. Žila tam společně skupina křesťanských laiků a muslimů. Když na místo dorazili ozbrojenci, dali jim pod pohrůžkou smrti hodinu času na útěk. Všichni se tedy rozutekli. Fotky ukazují devastaci archeologických vykopávek, zvonice a kříže. Jejich řádění je systematické. Islámský stát, který podle mého názoru, o islámu nic neví, chce eliminovat dějiny této země. Jeho úkolem je zničit všechno, co by mohlo být dobré a smysluplné. Nicméně, neodnímají nám víru, neodebírají nám naději. Mohou bořit kláštery, kříže, ale v první řadě devastují a deformují tvář islámu, který máme rádi a podporujeme. Snažíme se společně žít v pokoji, třebaže moje slova v těchto dnech mohou znít nemožně. Uvěřili jsme však ve Vzkříšení, které bylo nemožné.“

Bývalý klášter Mar Elian byl oázou uprostřed pouště, kde nacházeli občerstvení a spočinutí všichni pocestní, a když v okolí začali řádit teroristé, začali přicházet také utečenci, zejména muslimové. Žilo zde však také asi 50 křesťanských rodin a více než 100 dětí, dokud zločinci tzv. islámského státu neunesli zdejšího převora otce Jacquese Murada, pokračuje ve vyprávění o. Youssef Jihad, který žije v klášteře Deir Mar Moussa, založeném italským jezuitou Paolem Dall´Ogliem:

„Podle mne byl otec Jacques unesen právě proto, že hatil plány těch, kteří chtějí živit neustálý konflikt mezi sunnity a šíity a mezi křesťany a muslimy. Tady v Deir Mar Moussa jsme nyní čtyři řeholníci a dvě řeholnice a několik pomocníků, muslimů i křesťanů, kteří za námi přicházejí, aby zde pracovali. Jak žijeme? V naději, že se s otcem Jacquesem a otcem Paolem znovu setkáme a jednoho dne je živé obejmeme, ne-li zde, pak v nebi.“

Nemáte také trochu strach po tom všem, co se stalo?

„Strach je součástí života a my jsme lidé. Máme svoje strachy, ale stále máme naději, že dialog a pokojné soužití je možné.“

Setkal jste se také s některými z těch, kteří si říkají „islámský stát“?

„Když jsem byl před třemi měsíci v Al Qaraqatainu viděl jsem několik jejich tváří, byli to ale všechno tamější obyvatelé. Potom začali přicházet odjinud další a situace se obrátila. Tihle - říkejme jim „špatní“ – chápou špatně islám, vznešenost Koránu a život proroka Mohameda. Chtějí islám, který bude kontrolovat všechny a v první řadě samotné muslimy. Proto říkám a zdůrazňuji, že jejich přímými a početnějšími oběťmi jsou sami muslimové. Když se zmocnili Palmýry, povraždili 200 až 400 lidí, všechno byli muslimové. Tento nepřítel se řídí špatným smýšlením, které není nutně křesťanské, ani východní, ani arabské. Může být také mezinárodní. Chce na daném území rozsévat teror, nenávist a bídu, aby ji ovládla ekonomicky a politicky. A dále: vyhledává si vhodné lidi, tedy lidi, kteří trpí bídou, nevědomostí a také nespravedlností. Vychovávají je a cvičí k nenávisti vůči druhým a tak nesou, vytvářejí a zviditelňují jakýsi islámský stát, který by nikdy nemohl být reálný.“

Jaké v tom všem spatřujete znamení?

„Přátelství a lásku, kterou vidíme v očích našich farníků, křesťanů, a našich muslimských přátel, kteří stále vyprošují Boží světlo a požehnání tomu, co děláme. Pokud se však věci nezmění, ocitne se Blízký východ postupně bez křesťanů anebo budou zanedbatelní. To vyžaduje rozhodné volání, jak to stále dělá Svatý otec, kterému děkuji za sebe osobně, ale také jménem všech křesťanů a všech Syřanů. Je však zapotřebí volat do světa silněji a říci, že požadovat od křesťanů, aby v těchto zemích za této situace zůstali, nemá smysl. Pro nás křesťanství není nějakou prázdnou příslušností. Křesťanství je víra, způsob života, nesení kříže, obětavost a láska k bližnímu, třebaže je nepřítelem. Je tedy zapotřebí dělat pro křesťany na Blízkém východě něco konkrétního. O tom je třeba přemýšlet. Nestačí říkat těm, kteří nemohou odejít, že mají zůstat. Je třeba uschopnit je, aby zůstali.“

říká syrský kněz, o. Youssef Jihad.

(mig)