Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Během těchto nedělí nám liturgie předkládá z Janova evangelia Ježíšovu řeč o Chlebu života, kterým je On sám a který je také svátostí eucharistie. Dnešní úryvek (Jan 6,51-58) podává poslední část této řeči, jež je určena lidem, kteří se pohoršovali nad Ježíšovými slovy: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,54). Údiv posluchačů je pochopitelný. Ježíš totiž používá typicky prorocký styl, aby v lidech – i v nás – vyvolal otázky a přiměl k rozhodnutí. Nejprve otázky: co znamená „jíst Ježíšovo tělo a pít Jeho krev“? Jde o obraz, slovní obrat či symbol anebo to znamená něco reálného? Odpovědi je třeba se dobrat nahlédnutím toho, co se dělo v Ježíšově srdci, když lámal chléb pro hladovějící zástup. Ježíš věděl, že pro nás bude muset zemřít na kříži, a ztotožnil se s tímto lámaným a rozdávaným chlebem, který se pro Něho stal „znamením“ oběti, která Jej čekala. Tento proces vrcholí v Poslední večeři, kde se chléb a víno reálně staly Jeho Tělem a Jeho Krví. Eucharistii nám Ježíš zanechal za přesným účelem, totiž abychom byli jedno s Ním. Říká přece: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,56). Je to zůstávání Ježíše v nás a nás v Ježíši. Přijímání je asimilace, požíváme Jej a stáváme se Jím. Vyžaduje to však naše přitakání, naše přilnutí víry.
Někdy lze v souvislosti se mší slýchat námitku: „K čemu mše? Zajdu do kostela, když to cítím, anebo se pomodlím sám.“ Eucharistie však není soukromou modlitbou nebo hezkou duchovní zkušeností, není pouhou vzpomínkou na to, co Ježíš učinil při Poslední večeři. Abychom si dobře rozuměli, říkáme, že eucharistie je „památkou“ čili gestem, které uskutečňuje a zpřítomňuje událost smrti a vzkříšení Ježíše, chléb je skutečně Jeho Tělem daným za nás a víno je skutečně Jeho Krví za nás prolitou.
Eucharistie je sám Ježíš, který se nám cele dává. Sytit se Jím a přebývat v Něm skrze eucharistické přijímání, konané s vírou, přetváří náš život a proměňuje na dar určený Bohu i lidem. Sytit se tímto Chlebem života znamená uvádět se do souladu s Kristovým srdcem, asimilovat Jeho rozhodnutí, Jeho myšlení, Jeho jednání. Znamená vstoupit do dynamismu lásky a stát se lidmi pokoje, lidmi odpuštění a solidárního sdílení. Totéž dělal Ježíš.
Ježíš končí svoji řeč těmito slovy: „Kdo jí tento chléb, bude žít navěky“ (Jan 6,58). Ano, žít v tomto reálném společenství s Ježíšem na této zemi nás převádí ze smrti do života. Právě tímto společenstvím s Ježíšem začíná nebe.
A v nebi nás již očekává Maria naše Matka. Toto tajemství jsme slavili včera. Ona ať nám vyprošuje milost neustále se sytit Ježíšem, Chlebem života.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
