Drazí bratři a sestry, dobrý den.
Tuto neděli pokračuje čtení ze šesté kapitoly evangelia sv. Jana. Po rozmnožení chlebů se lidé vydali hledat Ježíše a nakonec ho nalezli nedaleko Kafarnaa. Ježíš dobře rozumí důvodu jejich nadšení a tomu, proč jdou za ním, a ukazuje jim to s naprostou jasností: „Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů (Jan 6,26).“ Ve skutečnosti jdou tito lidé za Ježíšem kvůli hmotnému chlebu, který předchozího dne utišil jejich hlad, když Pán rozmnožil chleby; nepochopili, že tento chléb, který byl rozlámán pro tolik lidí, pro mnoho z nich, byl výrazem lásky samotného Ježíše. Větší hodnotu přiřkli chlebu než tomu, kdo jim ho daroval. Před touto duchovní zaslepeností Ježíš varuje a ukazuje, že je třeba vidět, kdo stojí za tímto darem, a objevit a poznat jeho dárce. Bůh sám je darem i dárcem. A tak v tomto chlebu, v tomto gestu mohou lidé nalézt Toho, kdo jej dává, tedy Boha. Vybízí nás k tomu, abychom se otevřeli způsobu vidění, které se zaměstnává nejen každodenními starostmi o pokrm, oblečení, úspěch nebo kariéru. Ježíš hovoří o jiném pokrmu, o pokrmu, který nepodléhá porušení, a ten je dobré hledat a přijímat. Vybízí nás: „Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka (v. 27).“ Tedy říká: hledejte spásu a setkání s Bohem.
Těmito slovy nám Ježíš chce ukázat, že kromě fyzického hladu v sobě člověk zakouší také jiný hlad – a všichni tento druh hladu známe – totiž hlad mnohem důležitější, který nemůže být nasycen obvyklým pokrmem. Jedná se o hlad po životě, o hlad po věčnosti, který dokáže utišit pouze On, protože je „chlebem života“ (v. 35). Ježíš nezbavuje člověka starostí o každodenní chléb, o to, co umožňuje člověku žít, nikoliv. Ale Ježíš nám připomíná, že pravý význam našeho pozemského života spočívá v cíli, ve věčnosti, v setkání s Tím, který je darem i dárcem, a připomíná nám také, že lidské dějiny s jejich utrpením i radostmi musí být nahlíženy z hlediska věčnosti, tedy s pohledem upřeným k obzoru konečného setkání s Ním. A toto setkání osvěcuje všechny dny našeho života. Pokud myslíme na toto setkání, na tento veliký dar, pak malé dary života, i utrpení a starosti, budou naplněny světlem naděje na toto setkání: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit (v. 35).“ Těmito slovy odkazuje na eucharistii, na tento největší dar, který sytí duši i tělo. Možnost setkávat se s Ježíšem a přijímat jej jako „chléb života“ dává význam a naději naší životné cestě, která je často tak klikatá. A tento „chléb života“ je nám dáván spolu s úkolem, abychom ze své strany tišili duchovní i tělesný hlad našich bratří a sester tím, že hlásáme evangelium. Svědectvím našeho bratrského postoje, plného solidarity s bližním, zpřítomňujeme Krista a jeho lásku mezi lidmi.
Panna Maria kéž nás podporuje v tomto hledání a následování jejího syna Ježíše, neboť on je pravým a živým chlebem, který nepomíjí, ale zůstává k věčnému životu.
Přeložil Petr Havlíček SJ
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
