Nový portál Vatikánského rozhlasu

Turín. Nedělní odpolední program pastorační cesty papež František zahájil v bazilice Panny Marie Pomocnice, kde se setkal se salesiánskou rodinou. Jeho spontánní a obsáhlou promluvu vám přiblížíme v úterním vysílání.

Z baziliky Panny Marie Pomocnice se Svatý otec vydal do Malého domu božské Prozřetelnosti, ve kterém sídlí charitní dílo svatého Josefa Benedikta Cottolenga, založené ve třicátých letech 19. století, tedy v období dospívání sv. Jana Boska. V místním kostele papež pozdravil nemocné, staré a postižené lidi a každému jednotlivě požehnal.
Ve své promluvě je označil za „cenné členy církve“ a odsoudil kulturu odpisu. „Nemohl jsem přijet do Turína, aniž bych se zastavil v tomto domě, který před téměř dvěma staletími přijal chudé, opuštěné a nemocné lidi, odmítané v tehdejších nemocnicích“, zahájil papež František.

“Vyloučení chudých lidí a obtíže nemajetných v přístupu k nezbytné péči a zajištění dodnes přetrvávají. Lékařství a sociální péče vykonaly velký pokrok, avšak rozšířila se také skartační kultura, která je důsledkem antropologické krize, jež nestaví do středu člověka, nýbrž spotřebu a hospodářské zájmy.“

Oběťmi tohoto přístupu jsou zejména staří lidé, kteří však jsou pamětí a moudrostí národa, pokračoval Svatý otec. Jejich dlouhověkost často nebývá vnímána jako Boží dar, nýbrž jako neudržitelná zátěž, zvláště, přidruží-li se zdravotní problémy.

“Tato mentalita společnosti neprospívá, a proto je naším úkolem vyvinout „protilátky“ proti takovému nakládání se starými či postiženými lidmi, téměř jako by jejich životy nebyly hodné žití. Jejich odpis je hřích, vážný sociální hřích. V něze, jakou svatý Cottolengo tyto lidi miloval, se můžeme přiučit jinému pohledu na život a člověka!“

Otec Cottolengo vyslyšel Ježíše, který prosí, abychom mu dali najíst a napít, oblékli jej a navštívili. Můžeme se od něj učit konkrétnosti evangelní lásky, aby tak mnozí chudí a nemocní lidé nalezli domov, obdobný rodině, vnímali příslušnost ke společenství, a nikoli vyloučení a pocit trpěné přítěže.

“Drazí nemocní bratři, jste cennými členy církve. Jste tělem ukřižovaného Krista, jehož je poctou se dotýkat a sloužit mu. V Ježíšově milosti se můžete stávat svědky a apoštoly božího milosrdenství, které přináší světu spásu. Kéž při pohledu na ukřižovaného Krista, který nám projevil plnost lásky, a také s pomocí vašich pečovatelů naleznete sílu a útěchu k nesení svého každodenního kříže.“

Důvodem existence Malého domu božské Prozřetelnosti však není pouhé poskytování pomoci nebo lidumilství, nýbrž evangelium Kristovy lásky k nejslabším, zdůraznil papež František. Každé dílo tohoto druhu proto nemůže pokračovat bez modlitby, která má být jeho zásadní a nejdůležitější prací, jak také dosvědčuje šest kontemplativních klášterů, napojených na Cottolengo. V závěru se Svatý otec obrátil k lidem shromážděným na dvoře charitního domu, pro které už nebylo v kostele místo.

“Všechny vás ze srdce zdravím a děkuji za to, co s láskou a něhou děláte pro nemocné a staré lidi. Mnohokrát vám děkuji a prosím, abyste se modlili za mne, církev, děti (…), rodiče a rodiny. Modlete se odtud za církev, aby Pán poslal kněze a řeholnice, na které čeká tolik práce!“

Loučil se Petrův nástupce s charitním dílem sv. Josefa Cottolenga, které se rozšířilo na všechny světadíly a dále nese plody v několika blahoslavených. Cestou na turínské náměstí Piazza Vittorio, kde v sobotu večer na papeže čekali mladí lidé, se římský biskup neplánovaně zastavil v historickém jádru města, kde navštívil koste sv. Terezie z Avily. V tomto chrámu, spravovaném bosými karmelitány, byli roku 1907 oddáni papežovi prarodiče z otcovy strany – Giovanni Bergoglio a Rosa Vassallová. V témže kostele o rok později přijal křest papežův otec, Mario Bergoglio. Svatý otec František setrval v modlitbě, políbil křtitelnici a poté položil květiny na hlavní kostelní oltář a postranní oltář sv. Terezičky. Napsal pro kostel krátké věnování, odkazující k rodinným hodnotám a tématu příštího synodního shromáždění. Nakonec pozdravil místní karmelitánské společenství a také spoluautorku knihy o často citované babičce Rose (“Nonna Rosa, La roccia delle Langhe | Da Cortemilia all’Argentina“, autoři Giancarlo Libert a Orsola Appendino, neprodejné).

První den pastorační cesty do Turína uzavřelo setkání s mladými lidmi, kteří se dostavili v devadesátitisícovém počtu. Papež ve spontánní odpovědi na trojici otázek vyzval k tomu, aby mládež svou lásku prožívala v čistotě, a tak se bránila hedonismu. Vzorem mohou být slova jiného turínského rodáka, bl. Pier Giorgia Frassatiho: „Žít, nikoli živořit!“

“Jsem smutný z mladých lidí, kteří jdou ve dvaceti do penze! Příliš brzy zestárli. To, co mladému člověku brání v odchodu do penze, je touha milovat!“

Láska vzniká v dialogu, není to chvilkový romantický sentiment, nýbrž konkrétní cit, který se pro druhé obětuje. Vyžaduje radikální volby, které František naznačil, i za cenu toho, že bude nepopulární, jak podotkl.

“Láska si velmi váží druhého člověka, nezneužívá ho a je tedy čistá. Vám, mladým lidem tohoto hedonistického světa, který dělá reklamu pouze rozkoši, zážitku a pohodlí, chci říci: buďte čistí, buďte čistí.“

Papež poznamenal, že se mezi mladými lidmi šíří nedůvěra, a právem:

“Mohu důvěřovat představitelům tohoto světa? Když dám ve volbám hlas nějakému kandidátovi, vím, že nezavede mou zemi do války? (…) Myslím také na podnikatele, kteří si říkají křesťané, a přitom vyrábějí zbraně. Dvojí tvář je dnes naprosto běžná – něco říci a něco jiného udělat. To je přetvářka.“

Přetvářka však v dějinách vždy existovala a pouze v minulém století má lhostejnost velkých mocností na svědomí miliony životů. Papež poukázal na arménskou tragédii, šoa, stalinské gulagy. Proč nikdo nebombardoval koleje vedoucí do Auschwitz, když o nich existovaly letecké fotografie?, ptal se. Existuje jediná konkrétní reakce na pochopitelnou nedůvěru vůči tomuto světu:

“Stavět se proti proudu. (…) Pokračovat v konstruktivních projektech, třebaže jsou nepatrné. Důležité je, že vzájemně spojují nás i naše ideály. To je nejlepší protilék na nedůvěru vůči životu a na kulturu, nabízející jenom potěšení. Reklama se nás snaží přesvědčit, podbízí se nám diamanty, ale ve skutečnosti prodává sklo. Nesmíme být naivní, ale musíme žít v realitě a učinit z ní něco ke službě druhým. Stále pěstovat lásku, život, přátelství. Pohlížet na světce svého kraje a jejich dílo. A při tom všem vycházet ze sebe, jinak ničeho v životě nedosáhneš, ale naopak si jej zkazíš.“

Doporučoval Svatý otec mladým lidem, kteří se sjeli z celé turínské arcidiecéze. Vyčerpávající celodenní program papeži nezabránil v krátké návštěvě jednoho z nejbližších spolupracovníků, který jej na pastorační cestě doprovází. Substitut státního sekretariátu mons. Angelo Becciu byl hospitalizován kvůli nevolnosti při polední nedělní mši svaté. Papež František jej kolem osmé hodiny večer vyhledal v turínské nemocnici Molinette.

Další články z podrubriky Cesty v Itálii

(jag)