Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán/Lurdy. V 10 hodin začala na prostranství u basiliky Notre Dame v Lurdech mše svatá Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Hlavním celebrantem byl Jan Pavel II., spolu s ním koncelebrovali francoužští biskupové, biskupové zahraničních zemí, kardinálové a biskupové papežského doprovodu a dále veliké množství kněží. Zvláštností této liturgie byla jazyková rozmanitost, kdy se hovořilo převážně francouzsky. Obřad ?asperges? byl vykonán vodou ze zázračného pramene. Vyznání víry bylo uvedeno připomínkou otázky, kterou Jan Pavel II. položil Francii během mše svaté 1. června 1980 v Bourgetu: ?Francie, prvorozená mezi církvemi, jsi věrná svým křestním slibům?? Modlitba věřících byla pronesena ve formě litanií. Oltářní plátno bylo dlouhé 500 metrů a sahalo daleko na prostranství zaplněném poutníky a symbolizovalo jednotu mezi oltářem a společenstvím věřících. Zpěvem doprovodil mši svatou diecézní sbor složený z několika set členů.

Na začátku mše svaté přivítal Jana Pavla II. mons. Jacques Perrier, biskup Lurd. Po evangeliu se ujal slova Svatý otec a svoji homilii začal slovy:

1. ?Já jsem Neposkvrněné početí?. Tato slova, kterými se Panna Maria obrátila 25. března 1858 na Bernadettu, znovu zaznívají se zvláštní intenzitou v průběhu tohoto roku, kdy církev slaví 150. výročí slavného vyhlášení dogmatu blahoslaveným Piem IX. v Apoštolské konstituci ?Ineffabilis Deus?.

Toužebně jsem si přál vykonat tuto pouť do Lurd, abych připomněl událost, která stále oslavuje Trojici, jednu a nerozdělenou. Neposkvrněné početí Panny Marie je znamením zdarma dané lásky Otce, dokonalým vyjádřením vykoupení naplněném Synem, začátkem života zcela vydaného působení Ducha svatého.

2. Pod mateřským pohledem Panny Marie zdravím z celého srdce všechny vás, drazí bratři a sestry, kteří jste přišli k Massabielské jeskyni zpívat chválu Té, kterou všechny generace nazývají blahoslavenou (srov. Lk 1,48).

Zdravím především francouzské poutníky s jejich biskupy, zvláště předsedu biskupské konference Jaquese Perriera, biskupa Lurd, kterému děkuji za milá slova přivítání, s nimiž se na mně obrátil na začátku mše svaté.

Zdravím pana ministra vnitra, který zastupuje francouzskou vládu i další civilní a vojenské autority zde přítomné.

Moje myšlenky se obracejí na všechny zde přítomné poutníky, kteří připutovali z různých částí Evropy a světa a ke všem těm, kteří jsou s námi duchovně spojeni pomocí rozhlasu a televize. Zvláště zdravím vás, drazí nemocní, kteří jste přišli na toho požehnané místo hledat povzbuzení a naději. Kéž vám Nejsvětější Panna dá pocítit svoji přítomnost a vleje útěchu do vašich srdcí!

3. ?V těch dnech se Maria vydala na cestu do hor?? (Lk 1,39). Slova vyprávění evangelia nám dávají příležitost, abychom očima srdce viděli mladou nazaretskou dívku, která putuje do judského města, kde bydlela její příbuzná, aby jí nabídla svou službu.

Na Marii nás oslovuje především něžná pozornost ke staré příbuzné. Její láska je konkrétní, která se neomezuje na slova povzbuzení, ale která se především projevuje v namáhavé službě. Panna Maria nedaruje své příbuzné jednoduše něco svého, ona daruje sebe samu, aniž by za to cokoliv žádala. Dokonale pochopila, že dar, který jí dal Bůh, více než privilegiem je úkolem, který ji vede, aby sloužila druhým s nezištností, která je vlastní lásce.

4. ?Velebí má duše Hospodina ?? (Lk 1,46). Pocity, které Maria zakouší při setkání s Alžbětou tryskají v kantiku Magnificat. Její ústa vyjadřují plné očekávání naděje ?chudých Pána? a zároveň vědomí naplnění zaslíbení, protože Bůh se rozpomenul na své milosrdenství? (srov. Lk 1,54).

Právě z tohoto vědomí tryská radost Panny Marie, která proniká celý Chvalozpěv: radost z toho, že Bůh na ni shlédl i přesto, že je ?nepatrná? (srov. Lk 1,48). Radost ze služby, kterou má možnost vykonávat, díky ?velikým věcem, k nimž je povolána Všemohoucím" (srov. Lk 1,49). Radost z předchuti eschatologických blahoslavenství, vyhrazených ?pokorným? a "hladovým? (srov. Lk 1,52-53).

Po Magnificatu následuje ticho: o třech měsících, kdy Panna Maria byla u své příbuzné Alžběty není řečeno nic. Anebo snad byla řečena věc velmi významná: dobro nedělá hluk, síla lásky se vyjadřuje diskrétním tichem každodenní služby.

5. Se svými slovy a svým mlčením stojí Panna Maria před námi jako model naší cesty. Není to jednoduchá cesta: vinou našich prarodičů nese lidstvo v sobě zranění hříchu, jehož důsledky pocítit také vykoupení. Ale zlo a smrt nebudou mít poslední slovo! Maria to potvrzuje celou svojí existencí, jako živý svědek vítězství Krista, naší Paschy.

Věřící to pochopili. Proto v zástupech přicházejí k této jeskyni, aby naslouchali mateřským výzvám Panny Marie, a aby v ní poznali ?ženu oděnou sluncem? (Zj 12,1), Královnu, která září před Božím trůnem (srov. Resp. žalm) a přimlouvá se za nás.

6. Církev dnes slaví slavné vzetí Panny Marie do nebe s duší i tělem. Dvě dogmata, Neposkvrněné početí a Nanebevzetí jsou mezi sebou úzce spojené. Obě hlásají slávu Krista Vykupitele a svatost Marie, jejíž lidské určení je již dokonale definitivně uskutečněné v Bohu.

?Odcházím, abych vám připravil místo, vrátím se a vezmu vás sebou, abyste i vy byli tam, kde jsem já?, řekl nám Ježíš (Jan 14,4). Maria je zárukou naplnění zaslíbení Krista. Její Nanebevzetí se tak pro nás stává ?znamením jisté naděje a útěchy? (srov. Lumen Gentium, 68).

7. Drazí bratři a sestry! Z této Massabielské jeskyně Panna Maria mluví také k nám, křesťanům třetího tisíciletí. Poslouchejme ji!

Poslouchejte ji především vy mladí, kteří hledáte odpověď schopnou dát smysl vašemu životu. Tady ji můžete najít. Je to odpověď naléhavá, ale sama o sobě vyčerpávající. V ní je tajemství opravdové radosti a pokoje.

Z této jeskyně vychází také zvláštní výzva vám, ženy. Když se Panna Maria v jeskyni zjevila, svěřila své poselství dívce, téměř jakoby chtěla zdůraznit zvláštní poslání, které čeká ženu v této naší době, pokoušené materialismem a sekularismem: být v dnešní společnosti svědkem těch základních hodnot, které lze vidět jenom očima srdce. Vaším úkolem je být jitřenkami Neviditelného! Bratři a sestry, všechny bych vás chtěl naléhavě vyzvat, abyste udělali všechno, co je ve vaší moci, aby život, celý život, byl respektován od jeho početí až po jeho přirozený konec. Život je posvátným darem, jehož se nikdy nikdo nemůže stát majitelem.

Panna Maria Lurdská má nakonec poselství pro všechny: Buďte svobodnými muži a ženami! Ale uvědomte si: lidská svoboda je svobodou zraněnou hříchem. Sama má zapotřebí aby byla osvobozena. Kristus je osvoboditel, On, ?který nás osvobodil, abychom byli svobodní? (Gal 5,1). Braňte svoji svobodu!

Drazí, víme, že můžeme počítat s pomocí Té, která protože nikdy neupadla do hříchu, je stvořením naprosto dokonale svobodným. Jí vás svěřuji. Kráčejte s Marií po cestách plného rozvoje vašeho lidství!

V závěru mše svaté Jan Pavel II. pronesl úvahu před polední modlitbou Anděl Páně:

1. Na závěr této slavností liturgie se chci zvláště obrátit na účastníky Národní francouzské poutě, kterou vede ?Rodina Nanebevzaté?.

Zdravím především mladé, kteří jsou v Lurdech doma a kteří velkodušně slouží nemocným bratřím jako dobrovolníci. Rád vzpomínám na setkání s mladými, která jsem měl ve Francii: první v Paříži, pak v Lyonu, ve Strasburgu a pak opět v Paříži u příležitosti Světového dne mladých. Tato setkání mi dala velkou naději, kterou dnes chci sdílet s vámi, drazí mladí přátelé. Dejte se do školy Panny Marie a neste do světa závan naděje!

2. Z Massabielské jeskyně Panna Maria přichází vstříc Bernardettě a zjevuje se jako ta, která je plná milosti Boží a žádala po ní pokání a modlitbu. Ukázala jí pramen vody a vybídla ji, aby se napila. Tato voda, která zde stále tryská, se stala jedním ze symbolů Lurd: symbolem nového života, který Kristus daruje těm, kteří se obracejí k němu.

Ano, křesťanství je pramenem života a Maria je první strážkyní tohoto pramene. Všem ho ukazuje a žádá, aby se zřekli pýchy a stali se pokornými, aby čerpali z milosrdenství jejího Syna a tak spolupracovali na šíření civilizace lásky.

3. Obraťme se nyní na Nejsvětější Panu Marii a prosme ji o ochranu pro každého z nás, pro církev a pro celý svět.

A po společné modlitbě Anděl Páně Jan Pavel II. všem udělil své apoštolské požehnání.

Po mši svaté Jan Pavel II. odjel do poutního domu Notre Dame, kde poobědval společně se členy Francouzské biskupské konference. Po krátkém odpočinku se Svatý otec rozloučil s personálem poutního domu, se členy organizačního výboru, kteří se podíleli na přípravě jeho návštěvy a znovu ? tak jako na začátku své návštěvy Lurd ? se odebral k Massabielské jeskyni, kde chvíli setrval v tiché modlitbě. Pak následovala cesta na letiště a v 19 hodin odletěl zpět do Říma.

Tím skončila 104. zahraniční apoštolská cesta Jana Pavla II. do Lurd.

Připravil: Jiří Sýkora

(RaVat)