Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Mezi dnešními kanonizovanými byl i Daniele Comboni, zakladatel Kongregace misionářů Komboniánů. Biskup Daniele Comboni, syn chudých rolníků, se stal prvním katolickým biskupem ve Střední Africe a jedním z největším misionářů v dějinách církve. Vykonal veliké dílo na poli Evangelizace střední Afriky, od Sahary až po velká jezera v Tanzánii, kterou středověcí zeměpisci nazývali Nigrície ? země černochů.

Daniele Comboni se narodil v Limone sul Garda u severoitalské Brescii, 15. března 1831. Jeho rodiče, Luigi a Domenica pracovali jako rolníci ve službách jednoho z místních aristokratů a věnovali se pěstování citronovníků, od nichž pochází název jejich vesničky Limone na břehu Gardského jezera. Daniel se narodil jako čtvrtý z osmi dětí ? které však téměř všechny brzy zemřely. Chudoba donutila Daniela k odchodu z rodiště do Verony, kde mohl navštěvovat školu v Institutu založeného knězem donem Nicolou Mazzou pro děti z nemajetných rodin.

Právě během studií ve Veroně objevil Daniel své povolání ke kněžství. V lednu 1849 se do Itálie vrátil africký misionář Angelo Vinco, bývalý chovanec školy dona Mazza, aby poprosil o další posily pro těžké poslání evangelizace Černého kontinentu. Po několika setkáních s ním Daniele pochopil, že Afrika čeká na něho. Věděl však, že mu nebude stačit jen průměrná duchovní a kulturní úroveň. Vystudoval tedy filosofii a teologii, získal i základy ošetřovatelství, ale především se nadchl představou misií ve střední Africe, o kterých slyšel ze svědectví prvních afrických misionářů. 31. prosince 1854 byl Daniel Comboni vysvěcen na kněze a za tři roky na to odjel spolu z dalšími pěti misionáři mazziánského institutu do Afriky.

Danielovi rodiče nejprve nebyli naklonění jeho myšlence na práci v misiích. ?Kdybys viděla všechnu bídu této země, dala bys Bohu ne jednoho syna, ale sto?, napsal matce, když se svými spolubratry po čtyřměsíčním cestování dorazil do misijní stanice Svatého Kříže v Chartúmu, hlavního města Súdánu. Tady bydleli v hliněných chatrčích, které kdysi sloužily jako stáj. Sami si zhotovili nábytek, pekli chléb a učili se jazyku kmene Dinka. Obtížnost života v Africe se projevila záhy ? vedle téměř nesnesitelného klimatu se Daniel brzy musí vyrovnávat s nemocemi a smrtí řady mladých spolumisionářů a s chudobou. Z misie Svatého Kříže napsal svým rodičům: ?Budeme se muset namáhat, potit, umírat, ale představa, že se potíme a umíráme pro lásku Ježíše Krista a spásu těch nejopuštěnějších duší na světě, je tak silná, že nás nemůže odradit od tohoto velkého podniku.?

Smrt jednoho z mladých spolubratří, dona Francesca Oliboniho, Comboniho velmi zasáhla, ale zároveň také povzbudila v dalším úsilí. Ovšem nesnesitelné podmínky přinutily misionáře, aby se vrátili zpět do Itálie. Zdálo se, že misie neměla úspěch. Ale pater Comboni se nechtěl vzdát myšlenky na obrácení Afričanů. Po návratu do Itálie přemýšlí o nové misijní strategii. Roku 1864 v modlitbě u hrobu sv. Petra v Římě, zažije okamžik osvícení, které ho vede k vypracování proslulého Plánu na obnovení Afriky, misijního projektu, který lze shrnout do věty: ?Zachránit Afriku Afrikou?. Ve svém plánu, který později sepsal, navrhl přípravu domorodých misionářů a globální pastoraci, která by se neomezovala jen na sever kontinentu, jako tomu bylo doposud, ale znamenala by spolupráci se všemi Kongregacemi působícími tehdy v Africe. Tento projekt příznivě přijal papež Pius IX. i První vatikánský koncil. Pater Daniele se ho osobně zúčastnil jako teolog veronského biskupa a přesvědčil 70 koncilních otců, aby podepsali petici za evangelizaci Afriky.

Uprostřed mnoha obtíží a neporozumění, Daniele Comboni vytušil, že evropská společnost a katolická církev jsou povolány více se zabývat situací ve střední Africe. S tím cílem se pouští do rozsáhlé kampaně: žádá ve všech koutech Evropy o podporu, o materiální a duchovní pomoc prosí krále, biskupy i šlechtu, stejně jako i lidi úplně prosté. S tím cílem zakládá také misijní časopis, první toho druhu v Itálii.

Roku 1867 založil Daniele Comboni Institut pro misie ve střední Africe (Institut misionářů Komboniánů) a o pět let později, v roce 1872 Kongregaci sester misionářek Komboniánek, které se věnovaly výhradně apoštolátu v Africe. Páter Comboni se vrátil do misií roku 1873. Jeho misijní centra se stala útočištěm pro otroky, kteří utekli ze zajetí. Misionáři jim dali vzdělání. Jeden z nich, Daniel Sorur, se dokonce stal knězem a pilířem domorodé církve.

Dne 2. června 1877 byl páter Comboni jmenovaný apoštolským vikářem pro střední Afriku a o měsíc později byl vysvěcený na biskupa. Do Afriky se vrátil po osmé a naposled. Jako biskup působil pouhé čtyři roky. Zemřel 10. října 1881 v súdánském Chartúmu. Bylo mu teprve 50 let. Jeho hrdinské ctnosti byly uznané dekretem 26. března 1994, zázrak na jeho přímluvu 6. dubna 1995, a 17. března 1996 ho papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

V roce 2002 byl Kongregací pro svatořečení potvrzený další zázrak, na základě kterého byl Daniel Comboni dnes, 5. října, svatořečený.

Misionáři Komboniáni pracují v současnosti na misiích v různých částech světa: v Africe, Asii, v Americe, Severní i Jižní, a v Evropě. V celém světě mají 309 domů a 2250 řeholníků, z nichž je 1316 kněží. V Itálii mají 25 komunit.

(RaVat)