Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium se skládá ze dvou velmi krátkých podobenství: o semenu, které samo vyklíčí a roste, a hořčičném zrnku (srov. Mk 4,26-34). Těmito obrazy vzatými ze zemědělského prostředí Ježíš přibližuje účinnost Božího Slova i požadavky Jeho království a podává důvody naší naděje a našeho nasazení v dějinách.
V prvním podobenství je důraz kladen na fakt, že semeno zaseté do země se uchytí a rozvíjí samo, ať už rolník spí anebo bdí. Důvěřuje ve vnitřní moc samotného semene a v plodnost půdy. V evangelním jazyce je semeno symbolem Božího Slova, na jehož plodnost poukazuje toto podobenství. Jako malé seménko vzklíčí v zemi, tak Slovo mocí Boží působí v srdci toho, kdo mu naslouchá. Bůh totiž svěřil svoje Slovo naší zemi, to znamená každému z nás v jeho konkrétním lidství. Můžeme tomu důvěřovat, protože Boží Slovo je stvořitelské slovo, které učiní ze zrna „zralý klas“ (srov. v.28). Toto Slovo, je-li přijato, jistě přinese plody, protože sám Bůh mu dá vzklíčit a uzrát cestami, které si nemůžeme vždy ověřit, a způsobem, který neznáme (srov. v.27). To všechno nám umožňuje pochopit, že Bůh je vždycky, vždycky tím, kdo Svému království dává růst. Proto se tolik modlíme „přijď království Tvé“. On mu dává růst. Člověk je Jeho nepatrný spolupracovník, který rozjímá a raduje se nad stvořitelským působením Boha a trpělivě očekává jeho plody.
Boží Slovo umožňuje růst. Tady bych rád znovu připomněl, že je důležité mít na dosah evangelium – Bibli. Malé evangelium u sebe v kapse a denně se tímto živým Slovem Božím sytit, číst denně kousek evangelia, kousek Bible. Nikdy na to, prosím, nezapomínejme, protože to je ta síla, která způsobuje, že v nás klíčí život Božího království.
Druhé podobenství užívá obrazu hořčičného zrnka. Přestože je tím nejmenším ze všech semen, je plné života, vzejde a „přerůstá všechny jiné zahradní rostliny“ (Mk 4,32). Takové je Boží království: lidsky nepatrná a zdánlivě nedůležitá skutečnost. Stát se její součástí vyžaduje být chudými v srdci, nedůvěřovat ve vlastní schopnosti, ale v moc lásky Boží; nesnažit se být důležitými v očích tohoto světa, ale drahocennými v očích Boha, který má rád ty, kdo jsou prostí a pokorní. Když tak žijeme, proniká nás Kristova moc a proměňuje to, co je malé a skromné na skutečnost, která prokvasí celý svět a dějiny.
Z těchto dvou podobenství plyne důležité ponaučení: Boží království vyžaduje naši spolupráci, ale především je to Pánova iniciativa a Pánův dar. Naše chabé dílo je zdánlivě nepatrné vzhledem ke složitosti problémů světa, ale stane-li se součástí Božího díla, nemá strach z těžkostí. Pánovo vítězství je jisté: Jeho láska umožňuje vzejít a růst každému semenu dobra vyskytujícímu se na zemi. To nás otevírá důvěře a naději, navzdory dramatům, nespravedlnostem a utrpením, s nimiž se setkáváme. Semeno dobra a pokoje klíčí a rozvíjí se, protože uzrává milosrdnou Boží láskou.
Panna Maria, která jako „úrodná země“ přijala sémě božského Slova ať je nám oporou v této naději, která nikdy neklame.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
