Rádio Vaticana

Sarajevo. Sarajevská pastorační návštěva Petrova nástupce vyvrcholila setkáním s mladými lidmi v katolickém mládežnickém centru sv. Jana Pavla II. Na prostranství před ne zcela dokončenou budovou víceúčelového centra určeného mládeži bez ohledu na náboženské vyznání přivítalo Svatého otce v sobotu v půl sedmé večer přibližně tisíc mladých lidí. Papeži Františkovi nejprve předvedli svoje dovednosti a nadšení, zpěv a tanec. O svých ne dlouholetých, ale výrazných životních zkušenostech promluvili pak dva mladí lidé. Prvním byl Darko, katolík chorvatské národnosti a potom Naděžda, pravoslavná věřící srbské národnosti. Papež sledoval jejich slova v italském překladu. Oba mluvili zejména o tom, jak žijí svoje vztahy s lidmi odlišného náboženského vyznání.

„Naším cílem je poznat se při práci, rozpoznat podobnosti a přijmout vzájemné odlišnosti s porozuměním a snášenlivostí. Jsem si jista, že tímto způsobem přispíváme k překlenutí předsudků, které máme vůči sobě a vůči ostatním, a pěstujeme tak vroucí touhu zachovat mír v Bosně a Hercegovině.“

Řekla 20letá Naděžda o jednom z programů zdejšího centra nazvaného Jít spolu. Když se měl ujmout slova, papež František opět odložil připravenou promluvu a vyzval přítomné, aby mu kladli otázky. První se týkala vlivu médií, televize a internetu. Jednoho mladíka, který se doslechl (viz rozhovor pro argentinský deník Hlas lidu), že se papež už více jak dvacet let nedívá na televizi, zajímalo důvod této volby.

„Ano, někdy v polovině roku 1990 jsem jednou v noci pocítil, že mi to nedělá dobře. Odcizovala mne, odváděla.. a tak jsem se rozhodl se na televizi nedívat. Když jsem chtěl vidět nějaký hezký film, šel jsem do auly s televizorem na arcibiskupství a díval jsem se tam. Ale jenom na ten film… Ale televize mne odcizovala, odváděla mne mimo mne, nepomáhala mi. – Je pravda, že já jsem z doby kamenné! Jsem starý! Chápu, že dnes je jiná doba. Žijeme v době obrazů. A to je velmi důležité. V době obrazů se musí dělat totéž, co v době knih, totiž volit si, co mi prospívá! Z toho plynou dvě věci. Za prvé: odpovědnost televizních stanic za vysílání pořadů, které jsou dobré, prospívají hodnotám, které vytvářejí společnost, posouvají nás vpřed a nesrážejí nás dolů. Programy mají napomáhat tomu, aby opravdové hodnoty sílily, mají nás připravovat na život. V tom spočívá odpovědnost televizních stanic. Za druhé je tu umění vybírat si programy a to je naše odpovědnost. Pokud vidím program, který mi neprospívá, snižuje hodnoty, činí mne vulgárním, přináší špínu, musím změnit kanál. Jako se to dělalo v mojí době kamenné. Když byla nějaká kniha dobrá, četl jsi ji; když ti kniha škodila, odložil jsi ji. A potom je zde třetí bod a tím je špatná fantazie, tedy taková fantazie, která zabíjí duši. Pokud jako mladý lpíš na komputeru a stáváš se jeho otrokem, ztrácíš svobodu! A pokud v komputeru hledáš něco nečistého, pak ztrácíš důstojnost. Dívat se na televizi a používat komputer ke krásným a velkým věcem, je dobré a umožňuje růst. To je dobré!“

Další mladou účastnici sobotního setkání zajímalo, jak šířit pokoj.

„Trochu budu v odpovědi opakovat, co už jsem řekl. Všichni mluví o míru: někteří mocní této země mluví a říkají o míru krásné věci, ale přitom prodávají zbraně! Od vás očekávám poctivost, tedy čestnost v tom, co myslíte, cítíte a co děláte. Všechny tři věci společně. Opak se nazývá pokrytectví! Před lety jsem viděl film o jednom městě, nepamatuji si jméno. Byl to německý film Die Brücke Most (film z roku 1959). Nevím, jak se jmenuje ve vašem jazyce. A v něm je vidět, jak most vždycky spojuje. Když se most nepoužívá k tomu, abychom chodili jeden ke druhému, nesmí se po něm chodit, pak je to zkáza pro celé město a pro veškerý život. Proto od vás, od této první poválečné generace čekám poctivost a nikoli pokrytectví, jednotu, stavění mostů a možnost přecházet z jedné strany na druhou. To je bratrství.
Mir vama“

– loučil se papež František se sarajevskou mládeží.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k mládeži je ZDE

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(mig)