Na dnešek v mnoha zemích, včetně Itálie, připadá slavnost Těla a Krve Páně neboli
Corpus Domini, jak zní známější latinský název. Evangelium nám prezentuje ustanovení eucharistie Ježíšem při Poslední večeři v jeruzalémském večeřadle. V předvečer svojí vykupitelské smrti na kříži uskutečnil, co předpověděl: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo obětované za život světa…. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (
Jan 6,51.56). Ježíš vezme do rukou chléb a řekne: „Vezměte. To je mé tělo“ (
Mk 14,22). Tímto gestem a těmito slovy přiděluje chlebu funkci, která už nespočívá ve fyzickém sycení, nýbrž ve zpřítomňování Jeho Osoby ve společenství věřících.
Poslední večeře je cílem celého Kristova života. Není pouhou anticipací Jeho oběti, kterou dokoná na kříži, ale také syntézou života obětovaného za spásu celého světa. Proto nestačí jenom tvrdit, že v eucharistii je přítomen Ježíš, ale je třeba v ní spatřovat přítomnost darovaného života a podílet se na něm. Když onen Chléb dostáváme a jíme, jsme napojeni na Ježíšův život, vstupujeme do společenství s Ním, snažíme se uskutečňovat společenství mezi sebou a proměňovat svůj život v dar, zejména ve vztahu k chudým.
Dnešní slavnost nám připomíná toto poselství solidarity a vybízí nás přijmout její niternou výzvu k obrácení a službě, lásce a odpuštění. Podněcuje nás, abychom se svým životem stali napodobiteli toho, co slavíme v liturgii. Kristus, který nás živí proměněnými způsobami chleba a vína, je Tím, který nám vychází vstříc v každodenních událostech; je v chudém, který natahuje ruku, a v trpícím, který prosí o pomoc; je v bratru, který žádá naši ochotu a očekává přijetí. Je v dítěti, které neví nic o Ježíši a o spáse a které nemá víru. Je v každém, i v té nejmenší lidské bytosti vydané napospas.
Eucharistie, zdroj lásky v životě církve, je školou činorodé lásky a solidarity. Kdo se živí Kristovým chlebem, nemůže zůstat lhostejným vůči těm, kterým se nedostává vezdejšího chleba. A to je dnes, jak víme, stále závažnější problém.
Slavnost Božího Těla ať v každém z nás inspiruje a živí touhu i nasazení pro přívětivou a solidární společnost. Vložme tato přání do srdce Panny Marie, eucharistické Ženy, která ve všech vyvolává radost z účasti na mši svaté, zejména v neděli, jakož i radostnou odvahu dosvědčovat nekonečnou Kristovu lásku.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
