Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. „František se hned po svém zvolení zařadil do velké tradice církve a Druhého vatikánského koncilu,“ píše se v článku nazvaném „Biskup podle papeže Františka“, zveřejněném v posledním čísle časopisu Civilta Cattolica. Napsal jej člen redakčního týmu, argentinský jezuita otec Diego Fares, kterého pojí s Jorge Mariem Bergogliem čtyřicet let života v Tovaryšstvu Ježíšovu. Pro posluchače Vatikánského rozhlasu otec Fares svoji tezi vysvětluje:

„Hned po svém zvolení učinil papež dvě viditelná gesta. Mám na mysli tělesný rozměr, nikoli metafory. Místo aby se oděl zvláštními rouchy, sklonil svoji hlavu a žádal o požehnání věřící lid, který jej sledoval z náměstí a na celém světě. Přesně to říká Druhý vatikánský koncil o církvi: „třebaže ke splnění svého poslání potřebuje lidské prostředky, není ustanovena k tomu, aby hledala pozemskou slávu, nýbrž aby šířila pokoru a odříkání i svým příkladem“(Lumen gentium, 8)… Je třeba nejprve pochopit, že pro koncil i samotného Ježíše, pastorace neoponuje věrouce. Pastorace není aplikace nějaké nauky, o kterou dbají učitelé Zákona, kteří mají čisté ruce, protože se nedotýkají lidí a jednají jenom podle kartesiánských, jasných a zřetelných idejí, zatímco pastýři si ruce zašpiní. Zjevení, které nám předal Pán, je určeno ke spáse jeho lidu, nikoli k abstraktnímu poznání Trojice, nýbrž milujícímu a činorodému poznání. Sama nauka je pastorační, odráží se v udělování milosti za pomoci svátostí a skutků milosrdenství. Je to víra, která se projevuje láskou.“

Papež často opakuje, že biskupové mají být pastýři, ne knížata. Někdy je to interpretováno jako výtka, kterou papež údajně činí svým spolubratrům v biskupské službě. Co si o tom myslíte Vy, který jste poznal Bergoglia ještě mnohem dříve než byl jmenován biskupem?

„Koncepce toho, jak být pastýři, být cítit ovcemi a nebýt knížaty, ani piloty či řediteli, je stará čtyřicet let, když jsme byli novicové a studenti a on byl naším provinciálem a pak rektorem. Vzpomínám si na příhodu jednoho svého spolubratra, který při procházce zahradou naší koleje, kde byli vepři, krávy a ovce, spatřil Bergoglia, našeho rektora, jak asistoval u vrhu jehňat. Byl překvapen a nabídl svoji pomoc. Ukázalo se, že jedno ze tří jehňat ovce odmítla. Bergoglio se na okamžik zamyslel a pak nečekaně vzal ono jehně, byl to beránek, a dal jej tomuto spolubratrovi se slovy: »Starej se o něj!« – »Ale jak?«, odpověděl překvapeně. »Jdi a ohřej trochu mléka a dávej mu z kojenecké láhve.« Tento student jej krmil pět měsíců. Měl beránka ve svém pokoji a byl cítit ovcemi úplně doslova. Beránek za ním chodil po celém domě, až ke kostelu a do posluchárny. Bergoglio mu pak řekl: »Zkoušel jsem tě, ale ty jsi se naučil, že když se o ovci staráš, bude tě sledovat. Takto jednej.« Říci proto biskupům, aby byli pastýři, nikoli knížata či ředitelé, je životodárná výtka. Slyšel jsem, jak někdo o Bergogliovi řekl: »S každým má slitování, ale biskupy peskuje«. Skutky duchovního milosrdenství však říkají: uč nevědomé, dávej radu těm, kdo ji potřebují, a napravuj toho, kdo je v omylu. Jsou to milosrdné výtky. Jedna věc je odpouštět hříšníkům (ovcím i pastýřům) hříchy a jiná věc je být milosrdným vůči pastýřskému poslání. Poslání je třeba opravovat. Petr byl Ježíšem napomenut nelítostně: »Jdi mi z očí satane. Nemáš na mysli věci božské, ale lidské« (Mt 16,23). A tyto Ježíšovy výčitky z něj učinily pastýře slitovného k ovcím. Skutky duchovního milosrdenství jsou vlastně různými rovinami laskavého upozornění. Ještěže nám papež říká, ať nejsme ředitelé. Vždyť jak jinak řídit církev, která je bárkou uprchlíků, polní nemocnicí, přetechnizovanou společností... Být pastýři znamená počítat s láskou a pomocí ovcí při hledání vody. Smysl věřícího lidu pomáhá pastýřovi slyšet, co praví Duch…“

Komentuje argentinský jezuita Diego Fares koncepci biskupské služby podle papeže Bergoglia.

(mig)