Rádio Vaticana

Sýrie. „Podpora zbylého obyvatelstva, pomoc syrským a iráckým rodinám, které uprchly do Jordánska a Libanonu, zajištění školní docházky a řešení vážné krize syrského zdravotnického systému“. Tyto čtyři hlavní cíle vyjmenovává tiskové prohlášení františkánské Kustodie Svaté země (18.5.2015), které velice konkrétně popisuje tíživý dopad války na syrskou populaci. V regionu sv. Pavla, tedy Sýrii, Jordánsku a Libanonu, dnes působí třicítka františkánských bratrů, z toho polovina žije v oblastech válečného konfliktu.

Zatímco humanitární organizace mají do Sýrie ztížený přístup, františkánské farnosti a kláštery dosud bratrům umožňují relativně svobodný pohyb a pomoc místnímu obyvatelstvu, i když se tím sami vystavují velkému riziku. Právě z tohoto důvodu jen zřídkakdy vydávají tisková prohlášení. O to cennější jsou informace o závratném růstu cen v Sýrii, který zapříčinilo hospodářské embargo. Cena jednoho litru mléka se vyšplhala na 6 dolarů a stejně jako na chléb se na něj stojí hodinové fronty. Na maximální příděl 20 l benzínu v evropských cenových relacích řidiči čekají 8-10 hodin. Neméně závažná je krize zdravotnickému systému, kterému embargo brání v dovozu zahraničních léků. V protinádorové chemoterapii tak nemůže pokračovat na 70 tisíc syrských dětí a léčba není poskytována ani pěti tisícům pacientů odkázaných na hemodialýzu. Syrské obyvatelstvo hledá zdravotní péči v sousedních zemích, kde se jenom za odoperování apendixu platí 1500 dolarů.

Přímo v Aleppu usiluje Kustodie Svaté země o zprovoznění jedné z nemocnic, kde zamýšlí obnovit tři operační sály a dvě jednotky reanimační péče. Trvalý nedostatek vody a elektrického proudu však ztěžuje práci tamních zdravotníků, potvrzuje přímo z Aleppa O. Ibrahim Alsabagh:

“Utrpení pokračuje a je velmi silné. Lidé jsou bez vody, která teče jen v některých dnech s neustálými přestávkami, a téměř bez proudu. Dnes bude kupříkladu elektřina fungovat 2-3 hodiny. Žijeme v jakémsi zdánlivém klidu a doufáme, že potrvá. Nevíme vůbec nic o tom, co se děje kolem nás. Snažíme se žít ze dne na den, snášet každodenní tíži a nemyslet na zítřek. Nemáme žádné informace a není nám nic jasné.“

Mluvíte o zdánlivém klidu…Máte nějakou naději, doufáte v diplomatické cesty?

“Když jsem naposledy přijel do Itálie, žádal jsem všechny lidi dobré vůle, aby se za nás nejenom modlili a posílali dary, ale také aby pozdvihli hlas. Je nutné o Sýrii neustále diskutovat, a to nahlas! Potřebujeme nalézt výchozí cestu v pokojném dialogu mezi všemi stranami. Je nezbytné naléhat, vyvíjet tlak, alespoň se snažit o to, aby se zastavily neutuchající zbrojní dodávky. Učinky těchto zbraní, které přicházejí z celého světa, bohužel zakoušíme sami na sobě a našem lidu.“

Jakoby se už svět smířil s tím, co se děje v Sýrii a na Blízkém východě…

“Ano, tak trochu to je. Nemine dne, aby tu neumíraly desítky lidí, aniž by o nich někdo mluvil. Mnoho rodin žije v obrovském ponížení, hodně lidí ztratilo důstojnost. Je to pro nás velké utrpení.“

Co můžete říci o křesťanské komunitě v Aleppu?

“Křesťanské společenství je terčem zásahů, jednak protože je součástí lidu, který stojí na straně vlády a vládního vojska, a pak právě kvůli svému křesťanství. Komunita byla opakovaně silně zasažena, naposledy v noci z 10. na 11. dubna, kdy na křesťany arménského původy dopadlo deset raket hromadného ničení. Lidé spali a nebyli ozbrojení…Trpí celý syrský národ, ale křesťané zvláštním způsobem trpí za svou víru. Snažíme se hledět do budoucnosti a rozvíjíme několik programů – v současné době probíhá kurz přípravy na manželství pro některé naše mladé a chystáme letní aktivity pro děti, aby nezůstaly zavřené doma. Avšak stále v naději, že se nestane nic zlého, protože stačí jedna bomba, aby vyprázdnila ulice a zhatila jakýkoliv podpůrný a pomocný program, setkání, kurz či tábor, které se snažíme organizovat.“

Telefonuje z Aleppa člen františkánské kustodie Svaté země, O. Alsabagh.

(jag)