Nový portál Vatikánského rozhlasu

„Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás... Přijměte Ducha svatého“ (Jan 20,21.22). Seslání, které nastalo večer v den Zmrtvýchvstání, se opakuje v den Letnic a je posíleno mimořádnými zevnějšími projevy. Ježíš se večer o Velikonocích ukazuje apoštolům a dechne na ně svého Ducha (srov. Jan 20,22); ráno o Letnicích nastává toto seslání s hukotem jako když se přižene silný vítr a proniká do myslí a srdcí apoštolů. V důsledku toho se jim dostane takové energie, která je přiměje hlásat různými jazyky událost Kristova Zmrtvýchvstání: „Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali“ (Sk 2,4). Byla s nimi Maria, Ježíšova matka, první učednice, Matka rodící se církve. Svým pokojem, svým úsměvem a mateřstvím provázela radost mladé nevěsty, Ježíšovy církve.

Boží Slovo nám zvláště dnes říká, jak působí Duch v lidech a komunitách, které jsou jím naplněny, a uschopňuje vnímat Boha – capax Dei – jak říkají svatí otcové. A co působí Duch svatý touto novou schopností, kterou nám dává: uvádí do celé pravdy (Jan 16,13), obnovuje tvář země (Žl 103) a přináší ovoce (Gal 5,22-23).

V evangeliu slibuje Ježíš svým učedníkům, že až se vrátí k Otci, přijde Duch svatý, který je „uvede do celé pravdy“ (Jan 16,13). Nazývá jej přímo „Duchem pravdy“ a vysvětluje jim, že jeho působení bude spočívat v tom, že bude stále více přivádět k chápání toho, co On, Mesiáš, řekl a učinil, zejména svojí smrtí a zmrtvýchvstáním. Apoštolům neschopným snést skandál Umučení jejich Mistra daruje Duch nový interpretační klíč, aby je uváděl do pravdy a krásy události spásy. Tito muži, zprvu ustrašení a zablokovaní, kteří byli zavřeni ve večeřadle, aby se vyhnuli dozvukům velkého pátku, se najednou už nebudou ostýchat být Kristovými učedníky a nebudou se chvět před lidskými tribunály. Díky Duchu svatému, kterým jsou naplněni, porozumí „celé pravdě“, pochopí, že Ježíšova smrt není porážka, nýbrž extrémní výraz Boží lásky; Lásky, která ve Zmrtvýchvstání přemohla smrt a oslavila Ježíše jako Vítěze, Pána, Vykupitele člověka, dějin a světa. A tato realita, jejímiž svědky jsou, se stává dobrou zvěstí, kterou je třeba hlásat všem.

Duch svatý obnovuje, vede a obnovuje tvář země. Žalm říká: „Když sešleš svého ducha...obnovuješ tvář země“ (Žl 103, 30). Vyprávění Skutků apoštolů o zrodu církve významně koresponduje s tímto Žalmem, který je velkou chválou Boha Stvořitele. Duch svatý, kterého Kristus seslal od Otce, a Duch Stvořitel, který dává život, je jeden a tentýž. Úcta ke stvoření je proto požadavkem naší víry: „zahrada“, ve které žijeme, nám byla svěřena nikoli proto, abychom ji vykořisťovali, ale opatrovali a s úctou kultivovali (srov. Gen 2,15). To je však možné jedině, pokud se Adam – člověk utvořený z prachu země – nechá obnovit Duchem svatým, pokud se nechá znovu utvořit Otcem podle vzoru Krista, nového Adama. Potom ano, obnoveni Duchem můžeme žít svobodu dětí v harmonii s veškerým stvořením a v každém tvoru můžeme rozpoznat odlesk slávy Stvořitele, jak praví jiný žalm: „Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!“ (8, 2.10). Vede, obnovuje a obdarovává, dává ovoce.

V listě Galaťanům svatý Pavel podává, jaké je toto „ovoce“, které se ukazuje v životě těch, kdo se ubírají cestou Ducha (srov. 5,22). Na jedné straně je „tělo“ s procesím svých neřestí, které apoštol vyjmenová a které jsou dílem egoistického člověka, který se uzavírá před působením Božího Ducha. Avšak v člověku, který do sebe vírou nechá vniknout Božího Ducha, vzkvétají božské dary, které Pavel shrnuje do devíti ctností přinášejících radost a nazývá je „ovocem Ducha“. Odtud jeho výzva v úvodu a závěru: „Žijte (jednejte) duchovně“ (Gal 5,16.25).

Svět potřebuje muže a ženy, kteří se neuzavírají, ale jsou plní Ducha svatého. Uzavřenost před Duchem svatým je nejenom nedostatek svobody, ale také hřích. Existují mnohé způsoby, jak se uzavřít Duchu svatému: v egoismu vlastních výhod, v rigidním právnickém formalismu – jako postoj učitelů Zákona, které Ježíš označuje za pokrytce, v křesťanském životě, který není žitý jako služba, ale jako osobní zájem apod. Svět potřebuje odvahu, naději, víru a vytrvalost Kristových učedníků. Svět potřebuje ovoce, dary Ducha svatého, jak je vypočítává svatý Pavel: „lásku, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrotu, věrnost, tichost a zdrženlivost“ (Gal 5,22). Dar Ducha svatého byl seslán církvi v hojnosti a každému z nás, abychom mohli žít ryzí vírou a činorodou láskou a mohli tak šířit sémě smíření a pokoje. Posíleni Duchem, který vede, uvádí do pravdy, obnovuje nás a celou zemi a dává ovoce, tedy posíleni Duchem a těmito mnohými dary budeme schopni nekompromisně bojovat proti hříchu, bojovat nekompromisně proti zkaženosti, která se v tomto světě den ode dne stále více šíří, a s trpělivou vytrvalostí se věnovat skutkům spravedlnosti a pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie