Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Ultreya“ – tedy „vpřed a stále dál“. Takový je pozdrav poutníků na svatojakubské stezce do Santiaga de Compostela. Stejný název nesou také národní a mezinárodní setkání katolického hnutí Cursillos de Cristianidad, které vzniklo koncem čtyřicátých let zásluhou biskupa diecéze Mallorca, Juana Herváse y Benet. Jak napovídá jméno hnutí, jeho členové se zaměřují na prohloubení víry pomocí krátkých kurzů. Dnes jsou Cursillos rozšířené na všech světadílech, v České republice působí od devadesátých let.

U příležitosti sedmdesátého výročí vzniku hnutí a jeho padesátileté činnosti v Itálii se včera večer ve vatikánské aule Pavla VI. konalo třetí evropské setkání cursillistů s papežem Františkem. Římská ultreya, na kterou se sjelo více než sedm tisíc členů hnutí, se měla původně konat dnes, avšak na poslední chvíli došlo ke změně papežské agendy. Svatý otec František se za to ihned v úvodu setkání omluvil:

“Myslím, že vás to stálo velké změny a také obtíže s dopravou a moc se za to omlouvám. Byl tu velký zmatek. Víte, že papež je neomylný, ale neomylnost se týká dogmatických definicí, které se vynášejí jen zřídka…Ale také papež má své vady, na které se neomylnost nevztahuje. A současný papež málo dbá na pořádek a kázeň, jak mé okolí může dosvědčit…“

Cursillisté papeže odměnili dlouhotrvajícím potleskem a Petrův nástupce jim svou zmíněnou neukázněnost vynahradil více než čtyřicetiminutovou promluvou, kterou z větší části pronášel spatra a protkal ji osobními vzpomínkami a příklady. Jeho první slova však patřila zakladatelům hnutí – laikovi Eduardovi Bonnín Aguiló a biskupovi Hervasovi y Benet.

“Tito průkopníci vašeho hnutí byli autentičtí misionáři. Bez váhání vyvíjeli iniciativu, přistupovali k lidem, se sympatiemi je oslovovali a doprovázeli je v úctě a lásce na jejich cestě víry. Tyto sympatie a účast jsou velice důležité. Pro vaše hnutí není typický proselytismus, což je vám ke cti. „Církev neroste proselytismem, ale svědectvím“, řekl nám papež Benedikt. A je to tak! Vy neděláte proselytismus – a v tom je Boží milost.“

Pokud chceme druhým lidem pomáhat v růstu víry, musíme nejprve sami na sobě zakusit Boží dobrotu a něhu. Pán si nás vybral a vyvolil si nás, nikoli naopak, zdůraznil papež.

“Nechce po nás nic na oplátku, pouze žádá, abychom ho přijali, protože Boží láska je zadarmo, je to ryzí dar. (…) Jestliže chceme vydávat svědectví, musíme nejprve uznat, že vše, co máme, je ryzí dar a milost. Proč Pán obdařil zrovna nás, jak s tím máme naložit? Běž a vyprávěj druhým! Sdílej to, co s tebou Pán učinil, ale s velkou něhou, dobrotou, milosrdenstvím. V tom je svědectví – svědectví družného dialogu mezi přáteli.“

Setkání s Kristem umožňují svátosti – zejména eucharistie a svátost smíření. Papež opětovně vyzval k tomu, abychom se vraceli k Pánu a prosili o odpuštění. „Všichni jsme slabí a hřešíme, jsme titulovaní hříšníci“, poznamenal, „ale Pán to ví a stále nás v lásce přijímá.“ A konečně další cestou je rozjímání nad Božím slovem, znovu připomenul František:

“Už jsem k tomu radil mnohokrát, ale teď to udělám také: stále noste v kapse nebo kabelce malé evangelium. Když cestujete nebo čekáte u zubaře, přečtěte si z něj kousek a pak o něm klidně rozmýšlejte. Tato důvěrná obeznámenost s Božím slovem nás přibližuje k Pánu.“

Cursillisté z celé Evropy pak dostali ještě jeden domácí úkol, který předznamenává blížící se jubilejní Rok milosrdenství:

“Zeptám jste, jste všichni schopni odříkat tělesné a duchovní skutky milosrdenství? Buďte odvážní a kdo není schopen, ať zdvihne ruku. Podívejme – to je práce pro vás, biskupy. Vy už jste v důchodu, tak na tom začněte pracovat…(…) A za domácí úkol si vyhledejte a nastudujte skutky milosrdenství. Proč? Abyste je mohli prakticky provádět. Vše v církevní komunitě má vést k jedinému cíli – aby se lidé rukou dotkli nekonečného Božího milosrdenství.“

Mnozí lidé se nicméně domnívají, že jejich špatné skutky vedou jenom do pekla. Vaší prací, vyzýval papež cursillisty, je přesvědčit je k návratu k Bohu. Čím více špatnosti, tím větší Boží radost.

“Toto přesvědčování vašich přátel máte dělat na svých kurzech, protože je pravda, že Bůh se raduje a veselí! Někdo tu může žárlit, ale Bůh oslavuje. To je na našem Bohu tak podivné! Veselit se, když přichází velký hříšník.“

Hnutí cursillistů vzniká z touhy po přátelství k Bohu, která se zákonitě projevuje v přátelství k lidem. Papež povzbudil k uchování této atmosféry vzájemné důvěry a bratrství.

“V kontextu anonymity a izolovanosti, který je natolik typický pro dnešní města, je důležitý tento lidský rozměr přijetí a rodiny, o který usilujete na svých setkáních. Když rozvíjíme přátelství, rostou s ním také sváry, žárlivost a hádky. Tyto problémy tady vždy budou. Co nám říká Pán? Když ďábel rozsévá plevel, nechte ho růst. Sami usilujte o růst dobrého zrna – přátelství. Až nastane žeň, koukol bude spálen a pšenice vydá své plody.“

To vše vyžaduje nesmírnou trpělivost, podotkl papež. Zatímco proselytismus není trpělivý, vyžaduje účast na setkáních, vnucuje četbu, klepe na dveře, opravdové přátelství tiše rozsévá. A v tomto dlouhodobém rozsévání spočívá pravé pokání, řekl František. Poté hnutí cursillistů vyzval, aby se neomezovali na svou malou skupinu, nýbrž otevřeli se širší společenské a církevní dimenzi, což znamená zájem o takové lidi, kteří se pravidelně neúčastní setkání.

“Církev je matka s otevřeným srdcem, která nás občas zve k tomu, abychom „zvolnili krok“, vzdali se naléhavých úkolů a doprovázeli toho, kdo zůstal na okraji. Je krásné pomáhat všem lidem, i těm, kteří mají s životem víry více obtíží. Pomáhat v tom, aby stále zůstávali v kontaktu s matkou církví a její velkou, přijímající rodinou.“

V závěru své promluvy se Petrův nástupce vrátil k několika otázkám, které mu členové hnutí položili.

“Jak máme důvěřovat Duchu svatému, abychom se odvážili nést poselství o Božím milosrdenství také tam, kde Boha nikdo nehledá? Jestliže nedůvěřuješ Duchu svatému, vrať se domů, přemýšlej a hledej si nějaké jiné náboženství – více agnostické a ideologické. Ježíš nám řekl: Nenechám vás samotné, pošlu vám Ducha. Co Duch dělá? Dvě věci: upomíná nás na Ježíšovo učení a učí nás, co dělat. A pak, důvěra v Ducha svatého přináší překvapení!“

Další dotaz se týkal věrnosti původnímu charismatu a nutnosti změny v souvislosti se stále se měnícím kontextem. Jak je uvést do souladu? Papež doporučil jediný postoj, jak odlišit novost, kterou vnuká Duch svatý, od novinek, které naopak od charismatu oddalují.

“Modli se! Pros! Bez modlitby nemůže jít kupředu žádné hnutí! Žádné!

Loučil se papež František se zástupci katolického hnutí Cursillos de Cristianidad.

(jag)