Nový portál Vatikánského rozhlasu

Itálie. „Pocity radosti a díkůvzdání Bohu“ vyjádřil biskup Cremony, mons. Dante Lafranconi, když obdržel od vatikánské Kongregace pro svatořečení zprávu, že může zahájit diecézní beatifikační proces dona Prima Mazzolariho (1890-1959) a arcibiskupa Giovanni Cazzaniho (1867-1952), dvou kněží, kteří ukončili svoji životní pouť v padesátých letech minulého století. Oba se věnovali také sociálně prospěšné činnosti a měli v italské společnosti své doby nemalý vliv. Zvláště don Primo Mazzolari proslul svými kázáními, ve kterých např. o válce mluvil takto:

„Nechte mne říci o válce jedno slovo: je to temný bod lidstva a rekapitulace všech nespravedlností a všech lidských bolestí.“

Tento italský kněz rozhodně odsuzoval každou válku a kategoricky odmítal dokonce i samotný výraz „spravedlivá válka“. Narodil se roku 1890 v Cremoně a ve 22 letech se stal knězem. Don Mazzolari zemřel 12. dubna roku 1959. Prožil dvě světové války, také jako vojenský kaplan. Byl farářem, který svoji pozornost zaměřoval na ty nejposlednější a nejvzdálenější. Nebojácně reprezentoval křesťanství vtělené do dějin i v období fašismu. Publikoval přes padesát knih. Pavel VI. jej označoval za „proroka“ a Jan XXIII. za „hlásnou troubu Ducha svatého v mantovanském regionu“. Don Primo stál neúnavně po boku člověka. Známé jsou jeho homilie při mši na svátek sv. Josefa dělníka, tedy na 1. máje:

„Pracovat ať je umožněno každému, protože za rukama bez práce jsou rodiny, které nemají, co jíst. A potom je tady další nárok světa práce: pracovnímu výkonu náleží spravedlivá odměna, nikoli jen taková, která je sotva na živobytí, ale taková, která umožňuje žít lidsky a křesťansky.“

Církev, která vede dialog a je chudá mezi chudými, byla osou jeho jednání. Byl přesvědčen, že křesťanské svědectví uzdraví nešvary a zlo světa. Postava a spiritualita dona Mazzolariho jsou vztažným bodem křesťanského života jeho doby, říká postulátor diecézní kauzy jeho beatifikace, don Bruno Bignami:

„Don Primo byl obyčejným knězem a svou službu prožíval uprostřed obyčejných lidí. Když jej biskup po První světové válce požádal, aby se vrátil do semináře a vyučoval tam, bylo jeho přáním, aby si mohl uchovat tento kontakt s lidmi. V této velmi skromné a jednoduché zkušenosti spočívá způsob, jak prožívat víru uvnitř dějin. Byl knězem, který uměl naslouchat, přijímat výzvy, ba provokace, které dějiny prezentují a také nabídnout odpovědi inspirované evangeliem. Z tohoto hlediska, můžeme mluvit o donu Mazzolarim jako o milovníkovi evangelia. To považuji za jeho hlavní charakteristiku. Ne náhodou psal velmi často komentáře evangelií. Jeho kázání byla ceněna po celé Itálii.“

Don Mazzolari prožil dvě světové války a jeho rozhodný odpor proti válce je dnes více než aktuální:

„Ano, don Mazzolari se podle mého názoru velice zasloužil právě o reflexi tématu pokoje a odmítání války nikoli na základě abstrakcí, ale na základě reality, kterou sám prožil. Nejprve jako voják a potom jako vojenský kaplan. V době fašistické vlády byl nucen uprchnout a skrývat se. Mazzolari prožil drama první světové války v první osobě, což mu umožnilo dobrat se nového výkladu témat války a míru. Jeho text „Nezabiješ“ vyšel roku 1955 anonymně, protože tehdy ještě ani v křesťanském světě nebyla doba zralá ke hlásání zásadního pacifismu. Tento text se však stal opravdovým zdrojem energie a reflexe na téma války a odmítání pojmu „spravedlivá válka“, a to na základě zkušeností, nikoli abstraktních úvah visících ve vzduchu. Jeho odkaz lze shrnout výrazem křesťanství vtělené do dějin, tedy schopnost žít evangelium, interpretovat to, co dějiny předkládají a umět jim vlastním životem dávat smysl.“

Říká postulátor diecézní kauzy don Prima Mazzolariho.

(mig)