Neapol.
Neapolská bazilika Gesú Nuovo, kterou od konce 16. století s (nucenými) přestávkami spravuje Tovaryšstvo Ježíšovo, v sobotu odpoledne otevřela brány pro 800 nemocných lidí z celé diecéze, kteří tu hodiny očekávali papeže Františka. Petrův nástupce ihned po vstupu do chrámu zamířil do jeho pravé lodi, aby se pomodlil u hrobu sv. Josefa Moscatiho (1880-1927), lékaře a vědce, kterého kanonizoval Jan Pavel II. roku 1987 a který svůj lékařský apoštolát mezi trpícími vnímal jako alternativu ke kněžské službě. Poté papež dlouze zdravil přítomné nemocné, objímal je a žehnal jim. Možná i tyto okamžiky přímého kontaktu s lidmi, kteří se mu v několika minutách snaží vyložit veškeré své utrpení, jej opětovně přiměly k tomu, aby odložil připravený text a spatra pronesl:
”Není snadné přistupovat k nemocnému člověku. Nejkrásnější a nejbídnější věci tohoto života jsou cudné, skrývají se. Největší lásku z cudnosti tajíme a to, co je lidsky nejubožejší, se také ze studu snažíme ukrývat. Proto je třeba jít za nemocným člověkem, chceme-li ho navštívit, protože jej halí životní stud. A když nás postihne celoživotní nemoc, která nás poznamenává, radši ji tajíme, protože návštěva u nemocného je také návštěva u své vlastní nemoci, té, kterou nosíme v srdci. Je to odvaha říci sám sobě: také já jsem nemocný v srdci, na duši a v duchu. Také já jsem duchovně nemocen.”
Bůh nás stvořil, abychom měnili svět, byli výkonní a ovládali stvoření. A to je náš úkol, pokračoval Svatý otec. Avšak zdá se, že nemoc tomu brání, popírá naše poslání měnit svět. Stojíme před tajemstvím nemoci.
”K nemoci se můžeme přiblížit pouze v duchu víry. (…) Pouze on vysvětluje to, co lidsky vypadá jako krach, tedy celoživotní onemocnění. Jediné vysvětlení je v Ježíši Kristu. (…) Prosím Pána, abyste vy, nemocní, pochopili, že jste Kristovým tělem, že jste tělem Krista Ukřižovaného, jste bratry blízcí Kristu. Je něco jiného hledět na kříž a něco jiného pohlížet na nemocného muže, ženu nebo dítě, kteří jsou ukřižováni ve své nemoci. Oni jsou živým Kristovým tělem.”
V závěru své spontánní promluvy papež poděkoval lékařům, ošetřovatelům a dobrovolníkům za to, že se dotýkají Kristova těla a slouží živému Kristu Ukřižovanému.
”Děkuji za tuto práci, děkuji, že ze své profese neděláte obchod. (…) Když se medicína, podobně jako kněžství, změní na trh a obchod, ztrácejí jádro svého poslání.”
Svět nemoci je světem bolesti. Nesmíme však mít strach z trpícího Krista, loučil se v sobotu odpoledne papež František s neapolskými nemocnými.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
