Evangelium, které jsme slyšeli, nám líčí scénu v Jeruzalémském chrámu během židovského svátku stánků těsně po té, co Ježíš pronesl proroctví, ve kterém se zjevil jako pramen „živé vody“, to znamená Ducha svatého (srov.
Jan 7,37-39). Lidé se cítili velice osloveni a začali o Něm diskutovat. I dnes o Něm lidé diskutují. Někteří jsou nadšeni a říkají: „To je skutečně prorok“ (v.40). Někdo dokonce prohlašuje: „To je Mesiáš!“ (v.41). Ostatní však odporují a tvrdí že Mesiáš nepřijde z Galileje, ale z Davidova kmene, z Betléma; a tak aniž by to věděli potvrzují Ježíšovu totožnost.
Velekněží poslali stráž, aby Jej zatkli, jak to bývá v diktaturách. Strážní se však vrátí s prázdnou a říkají: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil!“ (v.45). V těchto prostých lidech zaznívá hlas pravdy.
Pánovo slovo vždy - včera i dnes – vyvolává rozdělení. Boží Slovo vždycky rozděluje, vyvolává rozdělení mezi těmi, kdo jej přijímají, a těmi, kdo je odmítají. Někdy se vnitřní odpor vznítí i v našem srdci. Děje se tak, když vnímáme úchvatnost, krásu a pravdu Ježíšových slov, ale zároveň je odmítáme, protože námi otřásají a jejich dodržování nás stojí příliš.
Přijel jsem dnes do Neapole, abych spolu s vámi hlásal, že Ježíš je Pán! Ale nechci to říkat jenom já. Chci to slyšet od vás všech. Nyní tedy všichni společně: Ježíš je Pán! (lidé opakují: Ježíš je Pán). Nikdo nemluví tak jako Ježíš! Jedině On má slova milosrdenství, která mohou hojit rány našeho srdce. Jedině On má slova věčného života (srov. Jan 6,68).
Kristovo slovo je mocné: není to moc tohoto světa, nýbrž Boha, který je silný v pokoře i uprostřed slabosti. Jeho moc je mocí lásky. Taková je moc Božího Slova. Nezná hranice a umožňuje nám, abychom měli rádi druhé dříve než sebe. Ježíšovo slovo, svaté evangelium učí, že skutečně blahoslavenými jsou chudí v duchu, nikoli násilníci, ale mírní, tvůrci pokoje a spravedlnosti. Toto je síla, která mění svět! Toto je slovo, které dává sílu a je schopno měnit svět. Není jiné cesty ke změně světa.
Kristovo Slovo chce dosáhnout ke všem, zejména k těm, kdo žijí na existenciálních periferiích, aby v Něm našli střed svého života a zdroj naděje. My, kdo jsme dostali milost přijmout toto Slovo života – přijmout slovo Boží je milost - jsme povoláni jít a vyjít ze svých ohrádek a s horlivým srdcem nést všem Boží milosrdenství, něhu a přátelství. Tato práce je na nás všech, ale zvláště na kněžích. Neste milosrdenství, odpuštění, pokoj a radost ve svátostech a nasloucháním. Kéž ve vás Boží lid nachází muže milosrdné jako Ježíš. Každá farnost a každá církevní instituce ať se stane svatyní toho, kdo hledá Boha, a pohostinným domem pro chudé, staré a ty, kdo jsou v nouzi. Jít a přijímat: tak pulsuje srdce matky církve a všech jejích dětí. Jdi a přijímej! Jde i hledej! Jdi a rozdávej lásku, milosrdenství a něhu.
Když se lidská srdce otevřou evangeliu, svět se začíná měnit a lidstvu se dostává vzkříšení! Přijmeme-li a žijeme-li denně Ježíšovo slovo, jsme vzkříšeni s Ním.
Postní doba, kterou prožíváme, dává zaznít tomuto poselství v církvi cestou k Velikonocím. V celém Božím lidu se znovu rozžíhá naděje, že vstaneme s Kristem, naším Spasitelem. Kéž milost těchto Velikonoc není promarněna Božím lidem tohoto města! Kéž je milost Vzkříšení každým z vás přijata, aby Neapol byla naplněna nadějí Krista Pána! Jak to říká zdejší motto: Dejte místo naději! Říkám to všem, zejména mladým: otevřete se moci vzkříšeného Ježíše a přinášejte tomuto městu plody nového života: sdílení, smíření, službu a bratrství. Nechte se zahrnout, obejmout Jeho milosrdenstvím, milosrdenstvím, které nám přináší pouze Ježíš.
Drazí Neapolitánci, dejte místo naději, nenechte si ukrást naději! Nepodléhejte lichým nadějím snadného výdělku či nepoctivé mzdy. Takové přinášejí dnes chléb, ale zítra hlad. Nemohou ti dát nic. Pevně se postavte organizacím, které vykořisťují a korumpují mladé, vykořisťují a korumpují chudé a slabé cynickým obchodem s drogami a dalšími zločiny. Nenechte si ukrást naději! Nedovolte, aby vaše mládež byla vykořisťována. Korupce a zločinnost ať neznetvořují tvář tohoto krásného města! Ba víc: ať neznetvořují radost vašeho neapolského srdce! Zločincům a všem jejich komplicům dnes s pokorou jako bratr opakuji: obraťte se k lásce a spravedlnosti! Nechte se nalézt Božím milosrdenstvím! Vězte, že Ježíš vás hledá, aby vás objal, políbil a měl vás ještě více rád. Boží milost, která odpouští vše a vždycky, vám umožní návrat k poctivému životu. Prosí vás o to také slzy neapolských matek smíšené se slzami Marie, nebeské Matky ctěné v Piedigrotte a dalších neapolských kostelech. Tyto slzy rozpouštějí tvrdost srdcí a každého přivádějí na cestu dobra.
Dnes začíná jaro a jaro přináší naději, je časem naděje. Dnes je v Neapoli čas pro povznesení Neapole – to je mé přání a má modlitba za toto město, které v sobě má tolik duchovního, kulturního i lidského potenciálu a zvláště značnou schopnost milovat. Představitelé, instituce a různá sociální a občanská sdružení všichni společně a svorně mohou vytvořit lepší svět. Budoucnost Neapole nespočívá v tom, že se rezignovaně upne na sebe samu. Nikoli, to není vaše budoucnost. Budoucnost Neapole spočívá v důvěřivém otevření světu a v tom, že dáte místo naději. V milosrdenství Krista, který všechno obnovuje, může toto město nalézt sílu k další cestě vpřed, sílu pro mnohé životy, četné rodiny a komunity. Samo doufání už odporuje zlu. Doufat znamená dívat se na svět pohledem a srdcem Boha. Doufat znamená vsadit na milosrdenství Boha, který je Otcem a odpouští vždy a všechno.
Bůh, zdroj naší radosti a důvod naší naděje žije v našich městech. Bůh žije v Neapoli! Jeho milost a Jeho požehnání ať jsou vám oporou na cestě víry, lásky a naděje i ve vašich dobrých předsevzetích a plánech morálního a sociálního povznesení. Všichni jsme vyznali, že Ježíš je Pán. Učiňme tak ještě jednou. Třikrát všichni: Ježíš je Pán! (lidé třikrát opakují) a Matka Boží ať vás provází.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
