Vatikán..
"Věrný následovník svého Pána, který v srdci nesl světlo z hory Tábor a s tímto světlem kráčel až do konce? ? Těmito slovy připomněl Jan Pavel II. papeže Pavla VI., který zemřel před 26-ti lety, 6. srpna 1978. Při ranní mši svaté ve své letní rezidenci v Castelgandolfu, zmínil Svatý otec také druhé výročí svázané s dnešním dnem a papežem Montinim ? 40 let vydání encykliky
Ecclesiam suam. ?Vzdáváme Bohu díky za to, že dal církvi tohoto nezapomenutelného Pastýře. Svěřujeme se přímluvě nejsvětější P. Marie a prosíme Pána, aby církev dnes i v budoucnu dokázala vždy těžit z pokladu jeho příkladů a jeho učení? ? uzavřel Jan Pavel II. svou promluvu při ranní eucharistické slavnosti.
26 let od smrti Pavla VI. a zároveň 40. let vydání jeho první encykliky Ecclesiam Suam připomněl ve vatikánském deníku Osservatore Romano článek historika Andrey Riccardiho, zakladatele komunity Sant´Egidio.
Encykliku označuje za programatický dokument pontifikátu, jeden z těch textů, které neztrácejí na aktualitě, podobně jako Rerum Novarum Lva XIII. nebo Pacem in Terris Jana XXIII. Encyklika Ecclesiam suam je rozdělena do tří částí: první se týká svědomí církve a křesťanů, další obnovy jejich povolání a třetí vztahu k ostatním ? tedy dialogu.
Když Pavel VI dokončil text encykliky, ohlásil při generální audienci, že dokument obsahuje to, podle jeho názoru má církev dělat, aby byla věrná svému povolání a připravena na své poslání. ?Snad bychom tuto encykliku mohli nazvat cesty církve? ? navrhl tehdy Pavel VI. Co je hlavní myšlenkou encykliky Ecclesiam suam? zeptali jsme se církevního historika, prof. Alberta Melloniho:
?Je to velká syntéza klíčových principů, které má církev podle Pavla VI sledovat, aby se otevřela světu a budoucnosti: to znamená cesta dialogu. Potvrzen byl především tento koncept. Myslím, že znamenal velký most mezi obdobím jistot, jak bychom mohli nazvat první polovinu 20. století, a obdobím bezprostředních kontaktů, jehož hlavní postavou je Jan Pavel II.
Nosnou ideou Pavla VI. je, že církev nemá jednoduše sledovat cestu sebe-potvrzení, potvrzení svých pravd, ale že má poselství, které je třeba předat. A to uskutečňováním víry, křesťanských ctností a misijním působením církve, ve kterém je skutečně sama sebou. A když je takto hluboce sebou, může dosáhnout i vlastních cílů, kterými je duchovní, morální a apoštolské společenství s každým člověkem.?
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
