Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Zákonictví nesmí uzavírat cestu ke spáse lidí“, zdůraznil papež František při dnešní audienci pro zaměstnance odvolacího tribunálu Apoštolského stolce, tzv. Římské roty. Setkání Petrova nástupce se zaměstnanci tohoto tribunálu se tradičně koná na počátku nového soudního roku. Předcházela mu eucharistie v kapli Apoštolského paláce, kterou slavil státní sekretář kard. Parolin, spojená s přísahou nových vyšetřujících soudců. Nejčastější kauzy, kterými se Římská rota zabývá a kterých se také týkají papežské promluvy, jsou řízení ve věcech manželských. Tentokrát se papež František zamýšlel nad lidským a kulturním kontextem, ve kterém se utváří manželský souhlas. Svatý otec upozornil na společenskou hodnotovou krizi, která není nikterak novým jevem.

“Blahoslavený Pavel VI. již před čtyřiceti lety, právě když hovořil k Římské rotě, pranýřoval nemoci moderního člověka. Podle jeho slov dnešního člověka „zraňuje systematický relativismus, který jej v dané situaci nutí do nejméně náročné volby, podrobuje ho demagogii, módě, vášni, hedonismu a egoismu natolik, že se navenek pokouší popírat „majestát zákona“, zatímco niterně, téměř bez povšimnutí, nahrazuje mravní vědomí rozmarem psychologického vědomí“ (Promluva z 31.1.1974, in: AAS 66, 1974, str.87). A skutečně, opustíme-li perspektivu víry, vyústí to ve falešné vnímání manželství, což nezůstane bez důsledku při dozrávání vůle uzavřít manželství.“

Vyskytne-li tedy pochybnost o platnosti manželství, má soudce prověřit, zda neexistovala nezpůsobilost k uzavření manželství – ať již přímo kvůli vadnému manželskému souhlasu, či kvůli vážnému nedostatku v chápání samotného manželského svazku, který takto determinuje vůli k uzavření manželství (viz kán.1099 Kodexu kanonického práva).

“Krize manželství je totiž nezřídka ve svých kořenech krizí poznání, které bylo ozářeno vírou, tedy přilnutím k Bohu a Jeho plánu lásky, uskutečněném v Ježíši Kristu. Pastorační zkušenost nás učí, že dnešní velký počet věřících v kanonicky neregulérních manželských situacích byl pod silným vlivem rozšířené zesvětštělé mentality. Existuje totiž jistý druh „duchovního zesvětštění, které se skrývá za zdáním religiozity a dokonce lásky k církvi a které namísto Pánovy slávy vyhledává lidskou slávu a osobní blahobyt“ (srov. Evangelii gaudium, 93).“

Zesvětštění, dodal papež, dovádí k víře, uzavřené v subjektivismu. Je tedy zřejmé, že podlehneme-li postoji zesvětštění, zbavujeme víru její orientační a normativní hodnoty a ponecháváme otevřené pole kompromisům s vlastním egoismem a tlakům současné mentality, která vládne prostřednictvím sdělovacích prostředků.

“Z tohoto důvodu musí soudce, když zkoumá platnost vyjádřeného souhlasu, přihlížet ke kontextu hodnot a víry – nebo k jejich nedostatku či nepřítomnosti, ve kterém se formoval úmysl vstoupit do manželství. Neznalost obsahů víry by totiž mohla vést k tomu, co Kodex kanonického práva nazývá vadou, která determinuje vůli k uzavření manželství. Tuto eventualitu nelze považovat za výjimečnou, jak tomu bylo v minulosti, právě vzhledem k tomu, že zesvětštělé myšlení často převažuje nad učením církve.“

Vinou zesvětštění se na manželství pohlíží jako na „pouhou formu citového uspokojení, které lze jakkoliv konstituovat a uzpůsobovat podle senzibility každého člověka“ (srov.Evangelii gaudium, 66) a vede snoubence k mentální výhradě vzhledem k trvalosti a výlučnosti svazku, které nejsou splněny, když milovaný člověk již neuspokojuje partnerovo očekávání citového blahobytu.

“Chtěl bych vás proto vyzvat k rostoucímu a zanícenému úsilí ve vašem úřadě, který má hájit jednotnost církevní justice. Kolik je tu pastorační práce pro dobro mnoha párů a mnoha dětí, které jsou často oběťmi těchto událostí. Také na tomto místě je zapotřebí pastorace založené na konverzi v církevních strukturách (Evangelii gaudium, 27). (…) Náročným posláním vás i soudců v diecézích je neuzavírat spásu lidí do úžin zákonictví. Úlohou práva je zaměřovat se na spásu duší. A pod touto podmínkou se má vyhýbat sofismatům, vzdáleným od živého těla osob v těžkých situacích, a napomáhat ke stanovení pravdy v okamžiku manželského souhlasu: tedy zda tento souhlas byl věrný Kristu, anebo prolhané zesvětštělé mentalitě.“

V samém závěru papež upomenul na nutnost znásobit počet advokátů, které zaměstnávají přímo diecézní soudy, a kteří tak poskytují bezplatně svou pomoc při řešení manželských kauz.

“To je bod, který chci zdůraznit. Svátosti jsou zadarmo, svátosti nám dávají milost. A manželské procesy se dotýkají svátosti manželství. Jak bych si přál, aby všechny tyto procesy byly bezplatné.“

Loučil se Svatý otec se soudci, advokáty a dalšími zaměstnanci tribunálu Římské roty.

(jag)