Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán/Brazílie. Letošní silvestrovská noc zahájila jubilejní rok oslav čtyř set padesátého výročí od založení brazilské metropole Rio de Janeiro. Její obyvatele proto zvláštním videoposelstvím pozdravil také Petrův nástupce. Papežovo poselství bylo promítáno na velkoplošných obrazovkách, instalovaných na pláži Copacabana, krátce před půlnocí. Souběžně s jeho vysíláním papež uvedl do chodu nový systém osvětlení Kristovy sochy na vrchu Corcovádo, stejně jako to učinil bl. Pavel VI. před padesáti lety. „Toto osvětlení symbolizuje světlo, které chce Pán zažehnout v našich životech“, podotýká Svatý otec a zdraví nejprve celý brazilský národ a poté zejména obyvatele Ria, zvané „cariocas“, kteří jej podle jeho slov „přijali s otevřenou náručí u příležitosti Světového dne mládeže roku 2013“.

“Čtyři sta padesát let znamená úctyhodný úsek dějin. Jsou to dějiny odvážného a radostného lidu, který nikdy nepodlehl těžkostem po vzoru svého svatého ochránce, římského mučedníka Šebestiána. Poté, co jej zasáhly šípy a byl považován za mrtvého, nepřestal svědčit o Kristu před svými současníky. Jsou to dějiny města, které se od svého vzniku vyznačovalo vírou. Drahý lide Ria de Janeiro, „věř Bohu a on se tě ujme, jdi po přímé cestě a důvěřuj v něho. Vy, kteří se bojíte Pána, čekejte na jeho slitování.“ (Sir 2,6).“

Co by nám dnes vyvstalo před očima, kdybychom na město mohli pohlédnout ze zorného úhlu Krista Vykupitele z vrcholku Corcovádo?, ptá se dále Svatý otec. V prvé řadě by to nepochybně byla přírodní krása, která v případě Ria ospravedlňuje jeho přízvisko „nádherné město“. Je ovšem nepopiratelné, že zároveň bychom vnímali rozpory, které tuto krásu poskvrňují.

“Na jedné straně je to rozpor daný velikou sociální nerovností: nadbytek a bída, nespravedlnost, násilí…Na druhé straně tu máme to, co by se dalo nazvat „neviditelná města“, tedy lidské skupiny nebo území, které vykazují zvláštní kulturní rysy. Někdy se zdá, že existují různá města, jejichž soužití není vždy jednoduché v multikulturní a složité realitě. Neztrácejme však naději při tomto pohledu. Bůh přebývá v tomto městě! (…) Ježíš, Vykupitel, nepřehlíží potřeby a utrpení těch, kdo žijí na této zemi. Jeho otevřená náruč nás zve, abychom překonali rozdělení a vybudovali město, spojené solidaritou, spravedlností a pokojem.“

Jakou cestou se tedy máme vydat?, zní další papežova otázka. Nesmíme zůstat se založenýma rukama, nýbrž musíme je rozpřáhnout tak, jako Kristus Vykupitel. Cesta vychází z konstruktivního dialogu, neboť „mezi sobeckou lhostejností a násilným protestem vždy existuje ještě jedna volba – dialog. Dialog mezi generacemi, dialog v rámci národa, aby všichni utvářeli jeden lid“ (Promluva Svatého otce k představitelům politiky a kultury, Rio de Janeiro, 27.7.2013), zdůraznil papež František.

“V tomto smyslu je dobré uznat, že každý člověk, nezávisle na dosaženém vzdělání a bohatství, může přispět k budování spravedlivější a bratrštější společnosti. Konkrétně si myslím, že se všichni mohou hodně poučit ze štědrosti a sdílení těch nejprostších lidí, z jejich velkorysé moudrosti, která vždy dokáže přivařit další polévku a udělat místo u stolu, což náš dnešní svět velmi potřebuje.“

Kéž se celou Brazílií šíří světlo, které osvětluje Rio de Janeiro, loučí se Svatý otec s obyvateli brazilské metropole slovy svého předchůdce, bl. Pavla VI.

(jag)