Vatikán.
Dnešní audience pro italskou Komunitu papeže Jana XXIII. do vatikánské auly přivedla obyvatele oněch existenciálních periferií, o kterých Svatý otec František tak často mluví. Aulu Pavla VI. zaplnilo sedm a půl tisíce lidí, z toho asi dvě stovky zdravotně postižených na vozíčku a skoro dva tisíce nezletilých dětí a mladistvých, dále rodiny dobrovolníků, kněží a biskupové.
”Naším zakladatelem je don Oreste Benzi, “farář v obnošené sutaně” z diecéze Rimini, který nás od šedesátých let vedl, abychom se skláněli nad utrpením lidstva. Často nám totiž říkal: Je tolik chudých, které nikdo nehledá, a za těmi máme chodit a vyhledávat je. Jeden náš přítel, kněz a ředitel diecézní Charity, o nás mluví jako o “sběrném dvoře”: Přichází k vám odpad, ale vy jej navracíte zpět do života.”
Uvedl Giovanni Paolo Ramonda, který je v současnosti hlavním zodpovědným za dílo italské komunity, dnes rozšířené ve třiceti čtyřech zemích světa. Ještě před jeho pozdravem si však papež František vyslechl trojí svědectví – bývalého narkomana, někdejší prostitutky a romské rodiny, kteří všichni v komunitě nalezli domov a rodinu, smysl života a někteří také lásku k Bohu. Papež František na jejich vyprávění navázal ve své promluvě.
”Tyto zkušenosti vrhají světlo na mnohé formy chudoby, které bohužel zraňují dnešní svět. Odhalují také tu nejnebezpečnější bídu, která je příčinou všech ostatních – a tou je oddálení se od Boha, samolibé přesvědčení, že se bez Boha můžeme obejít. To je ta slepá ubohost, která za cíl své existence považuje materiální bohatství, která hledá moc a požitky a za těmito účely zotročuje životy bližních.”
Právě Ježíšova přítomnost je totiž rozlišujícím znamením mezi svobodou dobra a otroctvím zla, pokračoval Svatý otec. Pánova přítomnost nás uschopňuje činit dobré skutky a čerpat z toho niternou radost, která se šíří na všechny, kdo nám stojí nablízku. A Jeho přítomnost rovněž ozdravuje naše myšlení a emoce a dává nám nezbytnou sílu k překonání nesnází.
”Víra skutečně přenáší hory lhostejnosti, nezájmu a neplodného stažení se do sebe. Víra nás vede k milosrdné lásce a k touze po napodobování Ježíše. Vyzývá nás k činění dobra a dodává nám odvahu, abychom jednali po vzoru milosrdného Samaritána. Don Oreste Benzi, zakladatel vaší asociace, to moc dobře věděl. Jeho láska k nejposlednějším a chudým, vyloučeným a opuštěným lidem se v hloubi opírala o lásku k Ježíši ukřižovanému, který se pro nás stal chudým a posledním. Jeho odvážná rozhodnost při zakládání mnoha iniciativ v různých zemích vyvěrala z důvěryhodného odevzdání se Boží prozřetelnosti, z víry ve zmrtvýchvstalého Krista, který žije, jedná a je schopen rozmnožit nevelké dostupné síly a zdroje tak, jako dříve rozmnožil chleby a ryby, aby dal najíst zástupům.”
V závěru papež zopakoval výzvu svého předchůdce sv. Jana Pavla II., který před deseti lety italské komunitě doporučil, aby dbala na duchovní formaci a časté přistupování ke svátostem. Milosrdná láska k bratřím a sestrám totiž prýští ze srdce naplněného Boží láskou, loučil se Petrův nástupce s asociací “Komunita papeže Jana XXIII.”
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
