Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Radost církve spočívá v tom, že je matkou a hledá ztracené ovce“ - řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež zdůraznil, že „církev nepotřebuje dokonalý harmonogram, pokud je zarmoucená, uzavřená a není matkou. Křesťané se radují útěchou Ježíšova jemnocitu.“

„Otevřít brány útěše od Pána“. František vyšel z prvního čtení (Iz 40,1-11), ve kterém prorok Izaiáš mluví o skončení útrap Izraele v Babylonském exilu. „Lid – komentoval papež – potřebuje útěchu. Sama Pánova přítomnost těší i uprostřed soužení. A přesto nezřídka před útěchou utíkáme; jsme malomyslní; je nám pohodlněji v tom, co je naše, pohodlněji také ve svých nedostatcích, ve svých hříších. Je to naše území,“ dodal papež a pokračoval: „Když přijde Duch, útěcha nás přenese jinam, do stavu, který nemáme pod kontrolou. Jsme zahrnuti Pánovou útěchou a nejsilnější útěchou je útěcha milosrdenství a odpuštění – konstatoval papež. Poukázal pak na 16. kapitolu Ezechiela, který - „praví lidu – po výčtu mnoha jeho hříchů: - »Neopustím tě však, dám ti více. To bude má pomsta: útěcha a odpuštění«, takový je náš Bůh. Proto je dobré opakovat: nechte se těšit Pánem. On jediný může těšit, i když jsme zvyklí si pronajímat malé útěchy, tak trochu námi vyprodukované, které pak nejsou k ničemu.“

„Kladu si otázku: co je útěchou církve? Stejně jako je člověk potěšen, když se mu od Pána dostane milosrdenství a odpuštění, církev slaví a je šťastná, když vychází ze sebe. Dnešní evangelium (Mt 18,12-14) ukazuje pastýře, který vychází hledat zatoulanou ovci. Mohl si udělat vyúčtování jako dobrý obchodník. Ztratí-li se jedna, zůstává jich 99. Dělají se bilance, zisky, ztráty... To je dobré, ale lze tak pokračovat? Nikoli. Pastýř má srdce a sám se vydává ovci hledat a nalezne-li ji, má radost a oslavuje.“

„Radost vyjít a hledat bratry a sestry, kteří jsou daleko – to je radost církve,“ pokračoval papež. „Tak se církev stává matkou a je plodná.“

„Pokud to církev nedělá, pokud ustrne v sobě samé, uzavře se v sobě, je možná dobře organizována, má dokonalý harmonogram, všechno má v pořádku a čisté, ale chybí jí radost, chybí slavnost, chybí pokoj a církev malomyslní, je úzkostná a smutná. Taková církev má spíše něco ze staré panny než z matky. Taková církev je na nic, je to muzeální církev. Radostí církve je rodit. Radostí církve je vycházet ze sebe a dávat život; radostí církve je vydat se hledat ovce, které se ztratily; radostí církve je právě onen pastýřský jemnocit, mateřská něha.“

Konec dnešního čtení z proroka Izaiáše – vysvětloval dále papež – znovu představuje tento obraz, tedy pastýře, který pase své stádce a svým ramenem je shromažďuje. Toto je radost církve: když vychází ze sebe a je plodná.“

„Kéž nás Pán obdaří milostí pracovat, být radostnými křesťany v plodnosti matky církve, a střeží nás před upadnutím do postoje zarmoucených, netrpělivých, malomyslných, úzkostných křesťanů, kteří mají v církvi všechno dokonalé, ale nemají »děti«. Kéž nás Pán potěší útěchou matky církve, která vychází ze sebe a těší nás útěchou Ježíšova jemnocitu a Jeho milosrdenstvím v odpuštění našich hříchů.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)