Sýrie.
“Je to válka, kterou syrský národ nechtěl a nechce. Strádá vojenskými útoky, snáší je a trpí. Trpí, protože nic nemůže dělat.“
Tak znějí jasná slova pastýře, pro kterého je Sýrie druhým domovem. Emeritní apoštolský vikář Aleppa, mons. Giuseppe Nazzaro, byl v devadesátých letech kustodem Svaté země. Až do roku 2011 žila Sýrie v naprostém pokoji, nyní je z ní sud střelného prachu. Co pro tamní trpící komunity dělá Západ?
“Podle mého názoru dělá moc málo. Naši bratři tam trpí, celý národ umírá hladem a žízní. V Aleppu je poničené vodovodní potrubí, vodní zdroje jsou znečištěné, objevily se případy cholery. Mnozí lidé se zásobují vodou ze starobylých nádrží při klášterech a mešitách, pokud k nim ale nemohou chodit, musí se spokojit se špinavou vodou. Lidé mrznou, protože nefunguje elektrický proud, není topná nafta, ani nic k jídlu. V Sýrii se také umírá hlady, protože lidé už nemají peníze. Plat dostávají jenom státní zaměstnanci, ale veškerý soukromý sektor je bez příjmů.“
Křesťané původně tvořili deset procent ze 23 milionů syrského obyvatelstva, dnes je jich méně než polovina. Je tu reálné nebezpečí, že vymizí jedno z prvních křesťanských společenství, které vzniklo po jeruzalémském pronásledování a mučednictví sv. Štěpána.
“Z našich klášterů se staly veřejné jídelny, otevřené všem lidem, křesťanům i muslimům. Častokrát v těchto jídelnách pomáhají muslimové, protože vědí, že křesťané charitativně pomáhají všem.“
Říká františkánský biskup Giuseppe Nazzaro. Jeho nástupce v Aleppu, apoštolský vikář Georges Abou Khazen, OFM, zahájil pomocný projekt na renovaci poničených domů. V Aleppu nastala zima a ta vybombardovaným a nevytopeným budovám nesleví ze svých teplot pod bodem mrazu.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
