Itálie.
Promluva kard. Angela Bagnasca v pondělí večer zahájila 67. plenární zasedání Italské biskupské konference, které se koná v Assisi. Italští biskupové budou jednat až do čtvrtka o stálé formaci kněží a jejich životě. A právě “těmto prvním spolupracovníkům biskupů” věnuje papež František své poselství, které při zahájení zasedání přečetl apoštolský nuncius v Itálii, arcibiskup Adriano Bernardini.
“Kolik jen jsme jich poznali! Kolik kněží nás svým svědectvím přitáhlo k zasvěcenému životu: Od kolika z nich jsme se učili a dali se utvářet. (…) Vídali jsme je, jak tráví celý svůj život mezi lidmi našich farností, vychovávají mládež, doprovázejí rodiny, navštěvují nemocné v jejich domovech i nemocnicích, starají se o chudé lidi. Byli si vědomi toho, že “vyčleňovat se, aby nás druzí nepošpinili, je ta největší špína”, cituje papež Lva Nikolajeviče Tolstého a stupňuje svůj hold “svatým kněžím”. Nazývá je “hříšníky, jejichž hříchy byly odpuštěny, a kteří sami jsou nástrojem odpuštění” a vykresluje je dále těmito slovy: Jejich bytí mluví jazykem trpělivosti a vytrvalosti. Nezůstali u duchovní turistiky, věčné nerozhodnosti a nespokojenosti. Vědí totiž, že jsou v rukách Toho, kdo dodržuje slib a jehož Prozřetelnost působí, že je nikdy nic neoddělí od této sounáležitosti. Vědomí této příslušnosti roste s pastorační milosrdnou láskou, ve které něhou a pozorností zahrnují jim svěřené osoby, dokud každou z nich nepoznají”.
Ano, pokračuje papež, dosud neskončila doba kněží takovéto síly, kteří jsou “mostem” mezi Bohem a světem; stráží, která poodhaluje jinak ztracené bohatství. Takovíto kněží ovšem nejsou plodem improvizace, připomíná římský biskup. Ukula je cenná seminární formace a vysvěcením se navždy stali muži Božími a služebníky svého lidu. (…) Kněžská totožnost vyžaduje, abychom si každodenně a znovu osvojovali to, co z nás učinilo služebníky Ježíše Krista. Jde o trvalé učednictví, které provází celý život zasvěceného služebníka a celistvě se dotýká jak jeho osoby, tak úřadu
“Nepotřebujeme kněze klerikální, jejichž chování oddaluje lidi od Pána, ani kněze funkcionáře, kteří při výkonu své úlohy hledají vlastní uspokojení daleko od Boha”, zdůrazňuje papež. “Pouze kněž se zrakem upřeným na to, co je skutečně podstatné, může kladně odpovědět na přijatý dar a nikdy nepřestat v sebedarování. Pouze kněz přizpůsobující se Dobrému Pastýři nachází ve své službě jednotu, pokoj a sílu v poslušnosti. Pouze ten, kdo dýchá kněžským bratrstvím, může opustit falešné vědomí, které z nás činí epicentrum všeho a pro které jsou jedinou mírou vlastní cítění a činy.
V závěru poselství papež František italským biskupům přeje, aby dokázali najít nové cesty stálé formace, ve které by se snoubila duchovní a kulturní dimenze, komunitární rozměr s pastoračním. “Životy utvářené evangeliem se uchovávají každodenní disciplínou, modlitbou, ovládáním smyslů, péčí o sebe, pokorným a prorockým svědectvím. Takového životy církvi navracejí důvěru, kterou ona sama do nich zprvu vložila, končí Petrův nástupce poselství italským biskupům.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
