V evangeliu této neděle (28. v mezidobí) Ježíš mluví o odpovědi na pozvání, kterým Bůh – představovaný králem – zve k účasti na svatební hostině (srov.
Mt 22,1-14). Toto pozvání má trojí charakteristiku: bezplatnost, šíři a všeobecnost. Pozvaní jsou mnozí, ale stane se něco překvapivého: žádný vybraný se nechce slavnosti účastnit, říkají, že jsou velmi zaneprázdněni, někteří dávají najevo lhostejnost, nezájem, ba dokonce nechuť. Bůh je k nám dobrý, nabízí nám bezplatně svoje přátelství, nabízí nám bezplatně svoji radost, spásu. Častokrát však jeho dary nepřijímáme, klademe na první místo svoje materiální starosti, svoje zájmy a osloví-li nás v srdci Pán, zdá se nám, že obtěžuje.
Někteří z pozvaných dokonce naloží špatně se služebníky, kteří jim pozvání doručili, a zabíjejí je. Ale třebaže pozvání nejsou přijata, Bůh svůj plán neruší. Neodradí Jej odmítnutí prvních pozvaných, neodvolává slavnost, ale opakuje pozvání a rozšiřuje ho, rozšiřuje ho nad rozumnou míru a posílá svoje služebníky na náměstí a rozcestí, aby shromáždili všechny, které najdou. Kohokoliv, lidi chudé, opuštěné a vyděděné, dobré i zlé – dokonce i zlí jsou pozváni – bez rozdílu. A svatební síň se plní „vyloučenými“. Evangelium, které někdo odmítl, neočekávaně dochází přijetí v srdci mnoha jiných.
Boží dobrota nemá meze, nikoho nediskriminuje, a proto je hostina darů Pánových všeobecná, universální, pro všechny. Všem je dána možnost odpovědět na Jeho pozvání, na Jeho povolání; nikdo nemá právo se cítit privilegovaným anebo se dožadovat nějaké výlučnosti. To všechno nás vede k přemáhání zvyku pohodlně se stavět do středu, jako to činili velekněží a farizeové. Tak si nelze počínat. Máme se otevřít periferiím a uznat, že i ti, kdo se ocitli na okraji, dokonce i ten, kdo je společností odvržen a kým se opovrhuje, je adresátem Boží štědrosti. Všichni jsme povoláni neredukovat Boží království na hranice kostelíčka, našeho malého kostela - to je k ničemu – nýbrž rozšiřovat církev do dimenzí Božího království. Je pouze jedna podmínka: obléci si svatební šaty, to znamená dosvědčovat konkrétní lásku k Bohu a k bližnímu.
Přímluvě Nejsvětější Panny svěřme dramata a naděje mnoha svých bratří a sester, vyloučených, slabých, odstrčených, opovržených a také těch, kdo jsou pronásledováni kvůli víře, a prosme Ji, aby opatrovala také práce biskupské synody, která v těchto dnech zasedá ve Vatikánu.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
