Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František u příležitosti svátku kubánské patronky Panny Marie Milosrdné z Cobre připadající na 8. září zaslal list arcibiskupovi Santiaga de Cuba, mons. Dionysiovi Guillermovi Garciovi Ibáñezovi, který je také předsedou Kubánské biskupské konference. V úvodu svého dopisu papež zmiňuje, že soška kubánské patronky, která byla před několika dny instalována ve Vatikánských zahradách, „připomíná vitalitu a vřelost putující církve, která se v oné krásné karibské zemi již více než čtyři století obrací k Matce Boží“. Petrův nástupce pak obsáhleji rozjímá o třech slovesech, které v souvislosti s Pannou Marií uvádějí evangelia: radovat se, povstat a vytrvat.

„Slovo »raduj se« - je první, kterým se archanděl Gabriel obrací k Panně Marii (srov. Lk 1,28). Život toho, kdo objevil Ježíše, se plní tak velikou vnitřní radostí, že ji nemůže nikdo odejmout. Kristus dává sílu, která je nezbytná k tomu, aby se nepodlehlo sklíčenosti a malomyslnosti, plynoucí z domněnky, že problémy nemají řešení. Křesťan opírající se o tuto pravdu nepochybuje o tom, že to, co je konáno s láskou, vytváří klidnou radost, jež je sestrou oné naděje, která prolamuje bariéru strachu a otevírá brány slibné budoucnosti. »Jsem Pannou Milosrdnou« - přečetli si tři mladíci na sošce, kterou objevili na Baia de Nipe. Jak krásné by bylo, kdyby všichni Kubánci, zvláště mladí mohli o sobě říci »Jsem milosrdný«, žiji, abych miloval doopravdy a nezůstal tak uvězněn ve zničující spirále »oko za oko, zub za zub«. Jakou jen radost pociťuje ten, kdo miluje autenticky každodenními skutky na rozdíl od toho, kdo oplývá prázdnými slovy, která odvane vítr!

Druhé slovo je »povstat« - píše dále papež František kubánské církvi. Spolu s Ježíšem ve svém lůně – praví sv. Lukáš – Maria povstala a spěchala za svou starší příbuznou Alžbětou, aby jí pomáhala (Lk 1,39-45). Splnila Boží vůli, když se dala k dispozici tomu, kdo to potřeboval. Nemyslela na sebe samu, překonala těžkosti a darovala se druhým. Vítězství patří těm, kteří čas od času odhodlaně vstanou. Napodobujeme-li Marii, nemůžeme netečně stát, jenom si stěžovat nebo se zbavovat zátěže, aby to, za co jsme zodpovědní my, konali druzí. Nejde o to dělat veliké věci, ale dělat všechno mírně a milosrdně. Maria je nepřetržitě svému lidu nablízku, na straně těch nejnepatrnějších. Poznala samotu, chudobu a exil, umí vytvářet bratrství a všude, kde vzniká dobro, je doma. Snažně ji prosme, aby nám dala duši chudého, který není domýšlivý; čisté srdce, které vidí Boha v tvářích těch nejnešťastnějších, a mocnou trpělivost, která neustupuje před životními těžkostmi.

Třetí slovo – pokračuje papež František – říká »vytrvat«. Maria, která zakusila Boží dobrotu, oznámila veliké věci, které jí učinil Bůh (Lk 1,46-55). Nesvěřila se svým vlastním silám, nýbrž Bohu, jehož láska je nekonečná. Proto zůstala se svým Synem, kterého všichni opustili, a bez ustání s apoštoly a ostatními učedníky jednomyslně setrvávala v modlitbách (Sk 1,14). Také my jsme povoláni zůstat v Boží lásce a v lásce vůči druhým. V tomto světě, kde jsou odhazovány věčné hodnoty, všechno je proměnlivé, triumfuje postoj užij-a-zahoď a ve kterém se zdá, že vládne strach z doživotního závazku, nás Panna Maria povzbuzuje, abychom byli muži a ženami, kteří jsou pevní v konání dobra, drží slovo a jsou vždy věrní. To proto, že důvěřujeme v Boha a v Něm spatřujeme střed života svého i svých drahých.

Zakoušet radost a sdílet ji s těmi, kteří jsou kolem nás – čteme dále v listu papeže Františka. Pozvednout srdce, nepodléhat protivenstvím, zůstávat na cestě dobra a neúnavně pomáhat těm, kdo jsou stíháni utrpením a útiskem – to jsou důležité lekce, které nám dává Panna Maria Milosrdná z Cobre a které jsou prospěšné dnešku i zítřku. Do jejích mateřských rukou svěřuji kubánské pastýře, řeholní komunity a věřící, aby podnítila jejich evangelizační snahy i jejich úsilí o to, aby základem společnosti byla láska. Tak nebude chybět radost ze života, odvaha sloužit a vytrvat v dobrých skutcích.“
V závěru svého listu Kubánské církvi prosí papež František o modlitbu za sebe.

(mig)