Vatikán.
Po zveřejnění rozhovoru papeže Františka s italskou žurnalistkou Františkou Giansoldatiovou pro deník
Il Messaggero se objevil názor, že šlo o první interview, které papež poskytl ženě - žurnalistce. Avšak historickým - a možná překvapivým - faktem je, že první papež, který tak učinil, nebyl František, ale před více než jedním stoletím Lev XIII. Bylo to pro francouzský list
Le Figaro. (Článek vyšel také italsky v římském listu
Voce della Verità pod titulkem
Madame Séverine a Roma, 7.-8. srpna 1892).
Rozhovor s názvem Papež a antisemitismus, který vyšel na titulní stránce listu 4. srpna 1892, nesl podpis Caroline Rémy, zřejmě první ženy, která se naplno věnovala novinařině a psala pod psedonymem Séverine. Ta představila svoji žádost tehdejšímu státnímu sekretáři Marianovi Rampolla del Tindarovi v dopise z 9. července, ve kterém se sama prezentovala jako „žena, která byla křesťankou a vědoma si toho, miluje maličké a brání slabé“ a také jako „socialistka, která, není-li ve stavu milosti, uchovala si přesto ve svém srdci hluboký respekt k víře a ctí starobylý majestát a vězněnou svrchovanost“. Její žádost, v níž naráží na tehdejší politický status papeže jako tzv. vatikánského vězně, byla ihned přijata. Rozhovor se Lvem XIII. trvající 70 minut se konal 31. července 1892. Jeho přepis, který byl potom přehlédnut státním sekretářem, však neuspokojil plně ani Svatý stolec a nemálo rozčeřil tehdejší mediální hladinu. Spíše však na politické a diplomatické úrovni než samotným obsahem konverzace mezi 82 letým papežem a horlivou 37 letou francouzskou žurnalistkou, která se mimo jiné zasazovala o volební právo žen a později se angažovala za spravedlnost také v tzv. Dreyfusově aféře.
Lev XIII. v rozhovoru s ní mluvil o nepřípustnosti „náboženské či rasové války“ a připomněl ochranu, kterou církev jakožto shovívavá matka poskytovala Židům a jejich způsobu života v ghettu. Řekl však zároveň, že církev „ve své mírnosti a lásce nemůže před svými zbožnými a horlivými dětmi upřednostňovat bezbožné nebo ty, kteří ji odmítají a působí jí zármutek a bolest“. Lev XIII. se v rozhovoru nevyhnul pohledu na aktuální dění, když nejprve načrtnul, že „církev, která hájí utiskované, má také poslání hájit sebe samu proti každé formě útisku“ a konstatoval, že „nyní po mnoha dějinných peripetiích povstává království peněz, které se pokouší přemoci církev a ovládnout lid penězi“, přičemž dodal, že „ani církev, ani lid to nedovolí“.
Rozhovor papeže Lva XIII. s francouzskou žurnalistkou Carolinou Rémyovou pro deník Le Figaro z roku 1892 tak ve vztahu k tomu poslednímu rozhovoru Petrova nástupce pro deník Il Messaggero z 29. června t.r. ukazuje dokonce i určitou afinitu probíraných sociálních témat, která se ani v průběhu novodobých dějin nemění zas tak podstatně, jak by se mohlo zdát.
Podle článku prof. Gian Maria Vianna Se intervistato é il Papa z časopisu Vita e pensiero, 19. ledna 2011 a knihy Giovanni Miccoli, Cristianesimo nella storia (1996).
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
