Rádio Vaticana

Řím. Zkušenosti a příběhy dětí, které byly v Itálii státem odňaty rodičům, byly dnes předmětem tiskové konference konané v Poslanecké sněmovně Italského parlamentu. Na konkrétní počty odňatých dětí odpovídá Liviana Marelli z Italského národního centra pro péči o nezletilé. Připomeňme, že Itálie má 60 milionů obyvatel:

„Nezletilých, kteří nežijí u svých rodičů, je 29 388, z nichž méně než polovina (14 991) je v sociálních ústavech či různých komunitách. Zbytek 14 396 je v pěstounské péči, z nichž polovina (6 986) je v pěstounské péči u příbuzných. Taková jsou čísla.“

Z těchto čísel vysvítá, že Itálie je v Evropském měřítku zemí, kde k odnímání dětí rodičům dochází nejméně…

„Přesně tak. Říci, že v Itálii k tomu dochází příliš často, je statisticky jednoduše nepravda. Neznamená to ovšem, že odebírání dětí, je dobré. Rodiny je třeba podporovat. Pokud se podíváme na údaje ze zemí srovnatelných s Itálii, pak dětí nežijící s rodiči je například ve Francii 9 promile, v Německu 8 promile, ve Spojeném království 6 promile a ve Španělsku jsou to 4 promile. V Itálii 3 promile. Také není pravdou, že dětí je odebíráno více než v jiných letech. Od roku 2007 je počet nezletilých více méně tento. Nedošlo tedy k nějakému prudkému nárůstu. Řeknu jen, že v 60. letech bylo v tzv. sirotčincích 250 tisíc dětí. Nelze tedy také říci, že se nic neučinilo proto, aby k odebrání nedocházelo. Takové jsou počty. Mluvíme-li o nezletilých, kteří žijí v různých komunitách, kterých je kolem 14 tisíc, pak 1 926 z nich byla uložena ochranná výchova soudem, protože se dopustily zločinu. Podíváme-li se tedy na tato čísla, můžeme si vytvořit zralejší úsudek o těchto otázkách a nepropadat ideologiím či stereotypům.“

Jaký typ rodin postihuje odebrání dětí?

„První důležitým údajem je fakt, že 26% odebraných dětí, tedy jedno ze čtyř, bylo odňato urgentně, tedy bezpečnostními silami, nikoli sociálními službami. Jedno ze čtyř dětí bylo tedy odebráno rodičům, protože se ocitlo ve zjevné situaci špatného zacházení či chybějící péče. Potom nastupuje tzv. rodičovská neschopnost, tedy vážné zanedbání či opomenutí péče. Následuje zneužití nebo špatné zacházení s dětmi. Chudoba není nikdy dostačujícím elementem. Často je to průvodní element, který se vyskytuje spolu se zneužíváním či špatným zacházením, vážnou nedbalostí, tedy v závažných situacích morálního a materiálního zanedbání. Neposkytování morální a materiální péče je jediný předpoklad vedoucí k odnětí.“

Kromě těchto počtů jsou důležité také iniciativy, které směřují k podpoře práv dětí…

„Prvním je plán vytvořit směrnice pro odebírání, ale také pro zařazování dětí do výchovných ústavů a pěstounských rodin. Tedy směrnice: proč a kdy je to nutné a jak přitom postupovat. Je to téma přiměřenosti. Požaduje to ostatně OSN. Druhým je investice do dětí a podpora rodiny. Dnešní systém sociálního státu je absolutně nedostatečný. Opatření na podporu slabších rodin je stále méně a potom se divíme, že některé z nich nezvládnou děti vychovávat. Dalším bodem je, aby plán péče o děti na celostátní úrovni byl financován a nebyl to jenom seznam dobrých úmyslů. Takové jsou přibližně požadavky.“

Říká Liviana Marelli z Italského národního centra pro péči o nezletilé.

(mig)