„Hospodin ve vás našel zalíbení a vyvolil si vás“ (
Dt 7,7)
Bůh se nám zavázal, vyvolil nás a tento svazek trvá ustavičně ani ne tak proto, že my jsme věrní, ale protože Pán je věrnýa snáší naše nevěrnosti, naši liknavost a naše pády.
Bůh nemá strach se zavázat. Může nám to připadat divné. Někdy nazýváme Boha „Absolutnem“, což znamená doslova „nesvázaný, nezávislý, neomezený“, ale ve skutečnosti je náš Otec „absolutní“ vždy a jedině v lásce: z lásky uzavírá smlouvu s Abrahamem, Izákem, Jakubem a tak dále. Miluje svazky, vytváří svazky; svazky, které osvobozují, nenutí.
Se Žalmem jsme opakovali: „Hospodinova láska trvá na věky“ (srov. Žl 103). Avšak o nás, mužích i ženách, jiný Žalm praví: „mezi lidmi se vytrácí věrnost“ (srov. Žl 12,2). Dnes je obzvláště věrnost hodnotou, která je v krizi, protože jsme vedeni k neustálému hledání změny, domnělé novosti, ke smlouvání o kořenech svojí existence, svojí víry. Bez věrnosti svým kořenům se však společnost neposunuje vpřed. Může dosahovat velkých technických pokroků, ale nikoli celistvého pokroku celého člověka a všech lidí.
Věrná láska Boha vůči Jeho lidu se projevila a plně uskutečnila v Ježíši Kristu, který se proto, aby tento svazek Boha se Svým lidem naplnil, stal naším otrokem, vzdal se Svojí slávy a přijal podobu služebníka. Ve své lásce neustoupil před naší nevděčností, ani před odmítnutím. Připomíná nám to sv. Pavel: „I když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe“ (2 Tim 2,13). Ježíš zůstává věrný, nikdy nezradí, a třebaže chybujeme, On nás stále očekává, aby nám odpustil: je tváří milosrdného Otce.
Tato láska, tato věrnost Pána vyjevuje pokoru Jeho srdce. Ježíš nepřišel podmanit lidi jako králové a mocní tohoto světa, nýbrž pokorně a mírně nabídnout lásku. Sám sebe tak definoval: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29). Smyslem dnešní slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova je, abychom tuto pokornou věrnost a tichou lásku Krista, který je zjevením Otcova milosrdenství, stále více objevovali a nechali se od Ní obejmout. Něhu této lásky můžeme zakoušet a okoušet v každém životním období, v čase radosti i zármutku, ve zdraví, slabosti i nemoci.
Boží věrnost nás učí přijímat život jako událost Jeho lásky a umožňuje nám dosvědčovat tuto lásku k bratřím pokornou a tichou službou. A k tomu jsou povoláni zvláště lékaři a zdravotnický personál této polikliniky, která patří univerzitě Nejsvětějšího Srdce. Tady každý z vás něco z této lásky Kristova Srdce přináší nemocným a činí tak kompetentně a odborně. Znamená to zachovávat věrnost zakládajícím hodnotám, na nichž otec Gemelli zbudoval univerzitu italských katolíků spojující vědecké bádání osvícené vírou a přípravu kvalifikovaných křesťanských odborníků.
Drazí bratři, v Kristu kontemplujeme věrnost Boží. Každé Ježíšovo gesto a slovo vyzařuje milosrdnou a věrnou lásku Otcovu. Tváří v tvář Jemu se zeptejme: jaká je moje láska k bližnímu? Umím být věrný? Anebo jsem vrtošivý a držím se svých nálad a sympatií? Každý z nás si může ve svém svědomí odpovědět. Především však můžeme Pánu říci: Pane Ježíši, připodobňuj stále více mé srdce Tvému láskyplnému a věrnému Srdci.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
