Dobrý den, drazí bratři a sestry,
Slavnost Letnic je památkou seslání Ducha svatého na apoštoly shromážděné ve večeřadle. Je to událost, ke které došlo v den již dříve existujícího židovského svátku, jemuž se tak dostalo překvapivého dovršení. Kniha Skutků apoštolů popisuje znamení a plody tohoto mimořádného vylití: silný vítr a jazyky jako z ohně; mizí strach a přenechává místo odvaze, rozváží se jazyky a všichni rozumějí tomu, co se zvěstuje. Kam dorazí Boží Duch, všechno obrozuje a proměňuje. Událost Letnic poznamenává zrod církve a její veřejný projev. Zarážejí nás dva rysy: je to církev, která překvapuje a komplikuje.
Základním prvkem Letnic je překvapení. Náš Bůh je Bohem, který uvádí v úžas, jak víme. Nikdo už od učedníků nic nečekal. Po Ježíšově smrti byli bezvýznamnou skupinkou, poraženými sirotky svého Mistra. Dochází však k nečekané události, která vzbuzuje údiv. Lidé jsou ohromeni, protože každý slyšel učedníky, jak mluví jeho vlastní řečí a hlásají velké Boží skutky (srov. Sk 2,6-7.11). Církev, která se rodí o Letnicích, je společenstvím vzbuzujícím úžas, protože silou, která přichází od Boha, hlásá Kristovo Zmrtvýchvstání, nové poselství novým jazykem, všeobecným jazykem lásky. Novou zvěst, že Kristus je živý, vstal z mrtvých. Novým jazykem, jazykem lásky. Učedníci dostali moc shůry a odvážně promlouvají. Ještě před chvílí byli všichni zbabělí, ale nyní promlouvají odvážně a směle svobodou Ducha svatého.
Církev je vždycky volána k tomu, aby budila úžas zvěstováním, že Ježíš Kristus přemohl smrt, že Boží náruč je stále všem otevřená a že Jeho trpělivost trvá a očekává nás, aby nás uzdravil a odpustil nám. Právě k tomuto poslání dal Zmrtvýchvstalý Ježíš církvi Svého Ducha.
Ale pozor: Je-li církev živá, musí vždycky překvapovat. Budit úžas je vlastností církve. Církev, která není schopna překvapovat, je církev slabá, churavá, umírá a musí být co nejdříve hospitalizována na resuscitačním oddělení!
Někdo v Jeruzalémě by raději viděl Ježíšovy učedníky zablokované, zavřené doma, aby nepůsobili komplikace. I dnes jsou mnozí, kteří chtějí, aby křesťané byli takoví. Vzkříšený Pán je však posílá do světa: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20,21). Církev Letnic je církví, která nerezignuje, aby byla neškodnou, „destilovanou“. Tomu se nepoddává. Nechce být nějakou dekorací. Je církví, která neváhá vycházet ven, setkávat se s lidmi, zvěstovat poselství, které jí bylo svěřeno, třebaže toto poselství obtěžuje či zneklidňuje svědomí, občas přináší problémy a někdy vede k mučednictví. Církev se rodí jako jedna a všeobecná, má přesnou identitu, ale je otevřená, objímá svět nikoli okovy, ale ponechává svobodu a objímá jej jako kolonáda tohoto náměstí, jako dvě paže otevřené k přijetí, které však nesvírají, aby zadržovaly. My křesťané jsme svobodní a církev nás chce mít svobodné!
Obraťme se k Panně Marii, která byla ten den o Letnicích ve Večeřadle jako Matka se svými dětmi. V ní Duch svatý učinil opravdu „veliké věci“ (Lk 1,49), jak sama řekla. Kéž nám Matka Vykupitele a Matka církve svojí přímluvou vyprosí nové vylití Božího Ducha na církev a svět.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
