Itálie.
Každý desátý školou povinný žák v Itálii navštěvuje nestátní, zpravidla církevní školu. Stát díky tomu šetří miliardy. Přesto neváhá na školy toho druhu uvalovat stále větší daně, jako by vzdělání v jiných než státních institucích bylo nepotřebným luxusem. Desítky církevních škol proto musely být v posledních létech uzavřeny. V situaci, kdy do státních škol pronikají ideologie typu gender, vytlačující ze slovníku dětí slova jako „matka“ a „otec“, se přitom zdá svobodná volba výchovné instituce navýsost aktuálním právem rodičů.
Jak vysvětluje předseda Italské biskupské konference, kardinál Bagnasco, italský parlament se už v roce 2000 vyslovil ve prospěch svobody vzdělání a práva rodičů na volbu školy pro své děti. Zůstalo však u teorie, která nemá žádnou praktickou odezvu „Jestliže všichni občané platí daně, není dost dobře pochopitelné, proč ti, kdo se rozhodnou poslat děti do škol, které nespravuje stát, jsou nuceni platit je podruhé na školném. Pak se nabízí otázka, zda existuje právo na školu nebo ne!“
Podle kardinála Bagnasca tato situace umísťuje Itálii na poslední příčky „svobodné školy v Evropě“. Příčiny vidí v ideologickém předsudku. Mnozí podle něj nedokáží pochopit, že škola je veřejným dobrem, příležitostí pro všechny a že není důvodu, proč by ji měl poskytovat výlučně stát, uvedl v rozhovoru pro magazín Tempi předseda Italské biskupské konference.
Ještě ostřejší slova volí kardinál Bagnasco v odpovědích pro deník Corriere della Sera. Mluví o velmi přesně mířené vůli anulovat veškerou různost. Úsilí o uniformizaci a homogenizaci rušící jakékoliv kulturní rozdíly. Na otázku, kdo stojí za touto „politikou“, odpovídá: „Ti, kdo mají zájem na stále větším oslabování společnosti, aby se tak stávala povolnou, snadnou kořistí ekonomických, politických a ideologických zájmů.“ „Někdo mluví o okultních mocích“ – vysvětluje aniž by se nechal vmanipulovat do ohraných frází o laicismu či relativismu, které se mu snaží vnutit tazatel. „Mám na mysli především ekonomické a finačnické mocnosti. Existují mezinárodní centrály, síly a centra moci – více či méně srozumitelné – které nejsou nijak institucionalizované a nemají žádnou demokratickou legitimitu,“ dodává a zasazuje problém školy do širokého kontextu „lidské a kulturní struktury své země“.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
