Rádio Vaticana

Vatikán. Na jednom z brífinků, které za sebou v těchto dnech rychle následují v Tiskovém středisku Svatého stolce a mediálním centru audienční auly Pavla VI., vystoupily rovněž dvě ženy, které přímo dosvědčují svatost papežů Jana XXIII. a Jana Pavla II. Řeholnice Adele Labiancová byla ošetřovatelkou své spolusestry, Cateriny Capitani, která se uzdravila díky přímluvě Jana XXIII. Paní Floribeth Mora Diazová prožila zázračné uzdravení v den beatifikace papeže Wojtyły.

Zázrak na přímluvu papeže Roncalliho se udál tři roky po jeho smrti, 25. května 1966. Týká se členky Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul, sestry Cateriny Capitani, která zemřela před čtyřmi lety. Jako mladá žena prošla velkým utrpením, v pouhých 23 letech prodělala téměř celkové chirurgické odstranění žaludku ( v říjnu 1965). Pooperační stav ovšem nevěstil nic dobrého a za necelý rok řeholnice umírala na vážné vnitřní krvácení, v důsledku proděravění žaludeční stěny a utvoření žaludeční píštěle. Ve zjevné bezprostřední blízkosti smrti sestra složila slavné sliby (19.5.1966), její spolusestry zahájily modlitební novénu a položily relikvii Jana XIII. právě na píštěl. Další vývoj událostí přiblížila sestra Adele Labiancová slovy, která její spolusestra později úředně zanesla:

“Cítila jsem ruku, která se položila na žaludek směrem k píštěli, a hlas, který volal: Sestro Kateřino! Vylekala jsem se, když jsem zaslechla mužský hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem vedle svého lůžka stát papeže Jana. Měl papežský oděv, který však nedovedu popsat, protože jsem se upřeně dívala do jeho tváře, která byla velmi krásná a usměvavá. Řekl mi: Sestro Kateřino, velmi ses ke mně modlila a také mnohé sestry se modlily. Tento zázrak jste mi přímo vytrhly ze srdce. Ale nyní je všemu konec. Jsi zdráva a už ti nic není.“

Sestra Caterina mohla ihned přijmout potravu a vrátila se do běžného života. Její lékařsky nevysvětlitelné uzdravení bylo rozhodující v beatifikačním procesu Jana XIII. Ten uzavřela beatifikace, kterou Jan Pavel II. slavil 3. září roku 2000.
Příběh druhého zázračného uzdravení vyprávěla sama protagonistka Floribeth Mora Diazová (na fotografii). Jedenapadesátiletá žena, manželka policisty a matka čtyř dětí pochází ze San José, hlavního města Kostariky. Po nenadálé diagnóze mozkového aneurysmatu je její rodina v šoku. Ona však nepropadá depresím, ale usilovně se modlí, aby se děla Pánova vůle.

“Prosila jsem o přímluvu Jana Pavla II. Opakovala jsem: Jane Pavle II., jsi Bohu blízko, řekni Pánu, že nechci zemřít. Měla jsem strach ze smrti, protože tu byly mé děti. Kdo by se o ně postaral? Mé děti a můj manžel jsou pro mě důležití, jsou to lidé, které nejvíce miluji. Prosila jsem proto stále, aby je chránil a aby je neopustil tehdy, až bych odešla. Proto jsem tak často prosila o přímluvu Jana Pavla II., protože jsem nechtěla zemřít.“

Počátkem dubna 2011 lékaři propouštějí paní Diazovou z nemocnice a nedávají jí více než měsíc života. Matka prožívá nesmírnou bolest, zejména kvůli otázce své dcery Valentiny, která ji prosí, aby neumírala.

“Poté, co jsem viděla přenos blahořečení Jana Pavla II. – v Kostarice byly dvě hodiny ráno – jsem pocítila něco neuvěřitelného. Tu noc jsem se vzbudila, zapnula jsem televizi a tam zrovna byl pořad o beatifikaci. Pamatuji si, že jsem viděla papeže Benedikta, jak nese relikvii… A stejně jako jsem se vzbudila, jsem zase usnula. Pak jsem se znovu probudila v osm hodin ráno, ale cítila jsem, že je to nějaké zvláštní probuzení. Slyšela jsem hlas, který mne vybízel: Vstaň! A stále mi opakoval: Vstaň! Neměj strach! Můj zrak ihned spočinul na časopisu, který ležel na televizi a který vyšel u příležitosti beatifikace Jana Pavla II. Na obálce byl papež se zdviženými pažemi, jako by to byl obraz. A jeho zdvižené ruce jako by mne pobízely, abych vstala. Odpověděla jsem: Ano, Pane! A od onoho dne stojím na nohou. Pán ze mne onoho dne sňal strach a agonii a daroval mi pokoj. Pokoj, který mi dal jistotu, že jsem zdráva.“

Svěřila se na tiskové konferenci žena, jejíž zázračné uzdravení vedlo ke kanonizaci Jana Pavla II.

(jag)