Nový portál Vatikánského rozhlasu

Dnes, v půli Svatého týdne, nám liturgie podává smutnou epizodu. Vypráví o zradě Jidáše, který jde k velekněžím, aby s nimi kšeftoval a vydal jim svého Mistra. „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ (Mt 26,14). V této chvíli dostává Ježíš cenu. Tato dramatická událost zahajuje Kristovo umučení, bolestnou cestu, kterou si Ježíš vybírá v absolutní svobodě. Sám to říká jasně: „Dávám svůj život… nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout“ (Jan 10,17-18). Zradou tak začíná cesta Ježíšova pokoření, vysvlečení. Jako na trhu. Toto stojí třicet stříbrných… Jakmile Ježíš vykročí cestou pokoření a vysvlečení, vydává se po ní až do konce.

Ježíš dochází úplného pokoření „smrtí na kříži“. Jde o nejhorší smrt, která byla vyhrazena otrokům a zločincům. Ježíš byl považován za proroka, ale umírá jako delikvent. Hledíme-li na Ježíšovo umučení, nahlížíme jakoby v zrcadle utrpení lidstva a nacházíme božskou odpověď na tajemství zla, bolesti a smrti. Kolikrát jen zakoušíme hrůzu ze zla a bolesti, které nás obklopují, a ptáme se: „Proč to Bůh dopouští?“ Hluboce nás zraňuje, vidíme-li utrpení a smrt, zvláště nevinných. Pohled na utrpení děti zraňuje naše srdce. Je to tajemství zla. A Ježíš bere veškeré toto zlo, veškeré toto utrpení na sebe. Tento týden nám přinese užitek, budeme-li hledět na Ukřižovaného, líbat Ježíšovy rány, líbat je na krucifixu. On vzal na sebe veškeré lidské utrpení, oděl se tímto utrpením.

Očekáváme, že Bůh ve své všemohoucnosti přemůže nespravedlnost, zlo, hřích a utrpení triumfálním božským vítězstvím. Bůh nám však ukazuje pokorné vítězství, které se z lidského hlediska jeví jako ztroskotání. Můžeme říci, že Bůh vítězí neúspěchem! Boží Syn se objevuje na kříži jako poražený člověk: trpí, je zrazen, zhanoben a umírá. Ježíš však dovoluje, aby se zlo vyzuřilo na Něm, bere jej na sebe, aby jej přemohl. Jeho umučení není neštěstí; Jeho smrt – ona smrt – byla „napsána“. Opravdu nenacházíme mnohá vysvětlení! Jde o zarážející tajemství. Tajemství obrovské pokory Boha: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“ (Jan 3,16). Přemýšlejme tento týden hodně o Ježíšově bolesti a říkejme si: učinil to pro mne. I kdybych byl jediným člověkem na světě, On by to učinil. Učinil to pro mne. Polibme kříž a říkejme: pro mne, děkuji Ježíši, pro mne.

Když se zdá, že je vše ztraceno, když nikdo nezůstane, protože bude „bit pastýř a ovce ze stáda se rozprchnou“ (Mt 26,31), pak teprve zasáhne Bůh mocí zmrtvýchvstání. Ježíšovo vzkříšení není dobrým koncem hezké pohádky, není to happy end nějakého filmu, nýbrž zásah Boha Otce tam, kde selhává lidská naděje. Ve chvíli, kdy se zdá, že je vše ztraceno, ve chvíli bolesti, kdy se mnohým chce sestoupit z kříže, přibližuje se nejvíce moment vzkříšení. Noc je nejtemnější právě nad ránem, těsně před východem slunce. V nejtemnější chvíli zasahuje Bůh a křísí.

Ježíš, který si zvolil tuto cestu, nás volá, abychom Jej následovali toutéž cestou pokoření. Když v určitých momentech svého života nenacházíme žádné východisko z těžkostí, když se propadáme do nejhustší temnoty, nastává chvíle našeho úplného pokoření a vysvlečení. Je to chvíle, ve které zakoušíme, že jsme křehcí a že jsme hříšníci. A právě v této chvíli, v oné chvíli nesmíme svoje ztroskotání zastírat, ale důvěřivě se otevřít naději v Boha, jako Ježíš. Drazí bratři a sestry, tento týden nám přinese užitek, vezmeme-li si do rukou kříž a budeme jej hojně líbat a říkat: děkuji Ježíši, děkuji Pane. Ať se tak stane.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience